Češi nebyli pasivními příjemci překotného rozvoje energetiky, ale sami se na něm aktivně podíleli. Některé vynálezy či postupy se přitom staly vzorem i pro zbytek světa. Příkladem mohou být Kaplanova turbína, vývoj a výroba parních kotlů nebo zavádění hromadného dálkového ovládání (HDO).

„Energetika vždy přitahovala špičkové techniky, kteří se neustále snažili tento oboru posouvat kupředu. Česká stopa vždy byla a stále zůstává v tomto ohledu výrazná. Zřejmě nejvýznamnějším objevem uskutečněným na českém území byla Kaplanova turbína, která se dnes používá ve vodních elektrárnách na celém světě,“ říká generální ředitel ČEZ Daniel Beneš. „A jsem velmi rád, že k dalším vylepšením vodních turbín dochází za přispění Skupiny ČEZ i dnes. Vírová turbína, která vznikla s podporou ČEZ na strojní fakultě VÚT v Brně, zvyšuje účinnost výroby v malých vodních elektrárnách, což může být pro tyto výrobny užitečné zvláště při déletrvajících období sucha.“

Slavný český vynálezce a podnikatel František Křižík sice vsadil na nyní méně využívaný stejnosměrný proud, přesto jeho vliv můžeme vysledovat dodnes v napájecích systémech železniční dopravy.  Severní síť elektrizovaných tratí v České republice (tedy více než polovina) stále používá stejnosměrnou soustavu 3 kV, podobně jako Belgie, jižní část Francie, Itálie, Španělsko nebo Polsko. Křižíkovy pokusy se stejnosměrnou soustavou s vysokým a následně i velmi vysokým napětím na počátku 20. století totiž byly nejen mezi prvními na světě, ale zároveň přinesly vynikající výsledky a inspirovaly výstavbu v dalších zemích Evropy a v Americe.  

Inspirace Kaplanem

Vodní elektrárny po celém světě využívají vynález Viktora Kaplana – Kaplanovu turbínu. Kaplan byl sice Rakušan, většinu svých velkých objevů, včetně této turbíny, však uskutečnil v Brně, jako profesor zdejší Německé vysoké školy technické. Originální typ vrtulové vodní turbíny navrhl a sestrojil již před první světovou válkou. Lopatky vytvořil užší a v menším počtu, aby snížil tření, díky natáčení lopatek oběžného kola navíc zachoval vysokou účinnost i při nižším průtoku. Zatímco tehdy běžné Francisovy turbíny dosahovaly rychlosti kolem 400 otáček za minutu, Kaplanova uměla až dvojnásobek. První byla uvedena do provozu v roce 1919 v přádelně v rakouském Velmu, v českých zemích se poprvé využila v elektrárně v Poděbradech v roce 1921. Dnes je Kaplanova turbína nejpoužívanějším typem ve velkých vodních elektrárnách na řekách s velkým průtokem a (většinou) nízkým spádem. Vůbec největší hltnost, tedy průtok vody za určitých podmínek, mají Kaplanovy turbíny na jihoslovenské vodní elektrárně Gabčíkovo: 636 m3/s, při spádu 12,88 až 24,20 metrů.

Necelé století po Kaplanovi rozčeřil hladiny vodních elektráren další vynález brněnské provenience: vícestupňová vírová turbína z dílny Františka Pochylého a jeho týmu z Odboru fluidního inženýrství Viktora Kaplana Energetického ústavu na strojní fakultě VÚT v Brně. Na vývoji se podílela i společnost ČEZ a v roce 2016 se vírové turbíny roztočily na malé vodní elektrárně Želina, jako doplněk tamních Francisových turbín. Vírová turbína je ideální pro řeky menších spádů od jednoho do tří metrů, ve srovnání s klasickou Kaplanovou turbínou je konstrukčně jednodušší a náklady na instalaci jsou zhruba poloviční. Tím se stává dostupnější pro investory při výstavbě malých vodních elektráren. Další český zářez do pažby turbínových vynálezů představuje odvalovací turbína Miroslava Sedláčka ze Stavební fakulty ČVUT, určená pro pomalu tekoucí řeky, potoky nebo pro výrobu elektřiny z mořského přílivu a odlivu.