Bez provedení přezkoušení vodoměru se vyřízení reklamace nejspíš neobejde. Není však jedinou možností vodoměr demontovat a posílat pryč. Odběratel má právo požadovat, aby se zkouška uskutečnila přímo v odběrném místě. Pokud se ani tak spor s dodavatelem nepodaří urovnat, je spotřebitel oprávněn zahájit mimosoudní řešení sporu u České obchodní inspekce.
Zákon o ochraně spotřebitele již přes rok umožňuje spotřebitelům řešit spor s podnikateli mimosoudní cestou. Zatímco dodávání elektřiny, plynu a tepla kontroluje a též mimosoudně řeší Energetický regulační úřad, u vodného a stočného to není tak jednoduché. Státní metrologický dozor, tj. schvalování vodoměrů a jejich ověřování, vykonává Český metrologický institut, dodržování zákona o vodovodech a kanalizacích zase mají na starosti obecní úřady obcí s rozšířenou působností, kdežto řešení konkrétních sporů mezi dodavatelem vody a spotřebitelem připadlo ČOI.
Na oddělení mimosoudního řešení spotřebitelských sporů (ADR) České obchodní inspekce se obracejí spotřebitelé, kteří nesouhlasí s výší fakturované částky za vodné. Zpravidla jde o několikanásobně vyšší spotřebu vody, než jaká byla naměřena v předchozím období. Odběratel vyúčtování sice reklamuje, ale dodavatel reklamaci často zamítne na základě provedené metrologické zkoušky. Spotřebitel je pak povinen zaplatit vedle vystavené faktury za vodu navíc i náklady přezkoušení, ačkoli je přesvědčen o tom, že vodu v takové míře nemohl odebrat, a dovolává se nepřesnosti zkoušky.
Když přijde vysoké vyúčtování za vodu, nejprve je třeba zjistit, zda nedošlo k chybě při odečtu. Je-li na faktuře uvedený konečný stav vodoměru vyšší, než je stav aktuální, pak odečet nebyl proveden správně a odběratel by na tuto skutečnost měl dodavatele v rámci reklamace upozornit. Nelze vyloučit ani možný únik vody. Jestliže není v domácnosti nikde puštěná voda a vodoměr se přesto točí, pravděpodobně dochází k úniku vody někde na vnitřní instalaci. Nepodaří-li se odběrateli místo úniku objevit (např. protékající WC), měl by nechat rozvody zkontrolovat odborníkem.
Prověřil-li si odběratel, že nedochází k úniku vody a že naměřené hodnoty na vodoměru jsou vyšší, než byla reálná spotřeba, může u dodavatele podat žádost o úřední přezkoušení správnosti vodoměru. Musí tak učinit písemně a být připraven umožnit provedení přezkoušení vodoměru. Povinností dodavatele je do 30 dnů od doručení žádosti zajistit přezkoušení. Provádět státní metrologickou kontrolu měřidel mohou metrologické instituty a metrologická střediska. Přezkoušení lze provést dvěma způsoby.
První možností je odeslání vodoměru k přezkoušení do autorizovaného metrologického střediska (AMS). Tomu předchází jeho demontování a výměna za jiný. Při demontáži vodoměru však může dojít ke změně jeho technického stavu (vypláchnutí nečistot s vytékající vodou apod.). Navíc instalační podmínky při zkoušce v AMS se mohou výrazně lišit od podmínek v odběrném místě. U vodoměru se může stát, že indikuje nesprávné množství protečené vody, protože jeho vlastnosti jsou negativně ovlivněny instalačními podmínkami.
Proto se jako vhodnější jeví druhý způsob přezkoušení vodoměru, a to v zabudovaném stavu bez nutnosti demontáže, pokud to vnitřní vodovod dovoluje. Odběratel má v takovém případě právo, aby na jeho náklady provedl zkoušku Český metrologický institut (ČMI) přímo v místě, kde je vodoměr instalován. Dodavatel by měl být u zkoušky přítomen. I když odběrateli právo na zkoušku bez nutnosti demontáže garantuje zákon, není informace o této možnosti mezi spotřebiteli rozšířena a zmínka v obchodních podmínkách dodavatelů často chybí.
Naproti tomu žádost o zkoušku s demontáží dodavatelé začleňují do formulářů dostupných na svých internetových stránkách. Někdy tento způsob přezkoušení dávají přímo do smlouvy či obchodních podmínek. Tím však není vyloučeno právo odběratele na zkoušku provedenou ČMI vyloučeno.
Zákon přesně neupravuje postup, jak o zkoušku prováděnou ČMI požádat, a nečiní tak většinou ani obchodní podmínky dodavatele. Má-li tedy o druhou variantu zkoušky odběratel zájem, je nutné, aby s tímto požadavkem kontaktoval dodavatele ihned, jakmile bude mít podezření na nesprávné fungování vodoměru, a dohodnul s ním další postup. Po jeho demontáži ji už není možno provést.
Pokud vodoměr při zkoušce obstojí, hradí náklady spojené s jejím provedením a výměnou vodoměru odběratel. Nevyhoví-li ovšem, jde úhrada zkoušky za dodavatelem a množství dodané vody se stanoví podle skutečného odběru za předcházející období. V případě, že údaje o předchozí spotřebě chybí nebo jsou zjevně zpochybnitelné, bude se při stanovení množství dodané vody vycházet ze spotřeby naměřené v následném období, příp. ze směrných čísel spotřeby vody, nedohodne-li se dodavatel se spotřebitelem jinak.
Psali jsme:
autor: Tisková zpráva
_635477466366665011.jpg&id=25948)
