Na první schůzku po jmenování ministrem si pan Klempíř vyžádal ekonomická data a podklady k různým variantám případného osvobození skupin obyvatel či právnických osob od rozhlasového poplatku. Na základě těchto věcných argumentů viděl, že i osvobození menších skupin od placení poplatku může mít drastické dopady na fungování Českého rozhlasu.

Při jednání s ministrem Klempířem jsem zdůraznil, že koncesionářské poplatky stále považujeme za nejférovější způsob financování médií veřejné služby. Umožňují nejvyšší stupeň nezávislosti, protože jsou placený občany, nikoliv státem. Nejvyšší míry nezávislosti lze dosáhnout pouze, když je našim zákazníkem český občan, nikoliv politik. Zároveň je důležité připomenout, že je v ČR velmi vysoká platební morálka, poplatky platí velmi vysoké procento domácnosti a platí vždy jen jeden poplatek bez ohledu na to, kolik má domácnost členů. Nám se hlásí i senioři, kteří jsou za práci Českého rozhlasu vděční a dokonce nabízí, že nám budou platit i více, než je stanovená výše 55 korun. V tuto chvíli to ale neumožňuje zákon. Dále je třeba vzít v úvahu velmi vysoký dosah Českého rozhlasu – týdne zasáhneme až 40 % obyvatel a s důvěrou obyvatel jsme na tom ještě lépe – máme důvěru 59 %, stejně jako, například, prezident republiky.

Ze zkušenosti z jiných zemí také víme, že přechod na jiný způsob financování obvykle vede ke snížení nezávislosti na politické moci a snížení kvality a rozsahu služeb pro veřejnost. Ne jinak by to mohlo být u nás. Málokdo si také uvědomuje, že by financování ze státního rozpočtu znamenalo, že budou platit všichni obyvatelé, tedy i ti, kteří jsou teď osvobození, jako jsou například sociálně slabší občané.