Český rozhlas Radioservis: Josef Dvořák – Patrik Rozehnal: Kulišárny Josefa Dvořáka

04.10.2022 22:11 | Tisková zpráva

Kniha je humorně laděným životopisem herce a komika Josefa Dvořáka, který vůbec poprvé vychází v knižní podobě, a to u příležitosti jeho 80. narozenin.

Český rozhlas Radioservis: Josef Dvořák – Patrik Rozehnal: Kulišárny Josefa Dvořáka
Foto: red
Popisek: Český rozhlas

Josef Dvořák je veselý vypravěč, u kterého úsměv na tváři nikdy nemizí. Jeho oči svítí šibalstvím a kulišárnami. Přirozeně baví sebe i okolí. Je tomu tak i v této knize, která vychází v edici populárního pořadu regionálních stanic Českého rozhlasu Humoriáda. 

Anketa

Pro koho byste raději hlasovali ve 2. kole prezidentské volby?

hlasovalo: 22020 lidí

Najdete v ní vyprávění, příhody a historky o Uršule Klukové, Jiřím Císlerovi, Otovi Jirákovi, Janě Paulové, Františku Filipovi nebo Jiřím Suchém. Josef Dvořák v ní líčí své zážitky z dětství, ale také odhaluje řadu náhod, které ho přivedly k divadlu nebo ho přiměly u něj zůstat. Popisuje natáčení slavných filmů a seriálů, píše o lásce ke sportu, automobilům nebo chalupaření. O tom, že se při čtení pobavíte, není pochyb.

Kniha je doplněna o fotografie z archívu Josefa Dvořáka doprovázející vyprávění v textu.

Ukázka z knihy:

Přijel jsem kdysi na Barrandov a vstoupil do potemnělých ateliérů. Štáb měl pauzu, všichni někde klábosili. Čekalo se jenom na mě. Hned po příchodu mě odchytla asistentka režie: „Rychle se pojďte převléct.“ A než stačila svolat lidi na plac, využila toho, že už jsem připravený, dovedla mě do dekorace a poprosila: „Měli bychom si zkusit ten výstup, co budete mít s panem Vlastimilem Brodským.“ Naším úkolem bylo ztvárnit v jedné inscenaci dva zedníky. Říkal jsem: „Dobře, a co bych vám měl jako předvést?“ – „Kdybyste byl tak moc hodný a postavil se támhle a odtud si přešel k panu Brodskému.“ Stál jsem na tom místě a koukal na ni. „No, kdybyste to zkusil,“ naléhala. „Já umím chodit.“ Mlaskla otráveně pusou. „Já jsem tady asistentka režie, ano?“ To už byla v jejím hlase cítit lehká impertinence. „Takže vás prosím, abyste laskavě přešel z toho bodu A do bodu B.“ Pro sebe jsem si povzdechl: A jéje, už to začíná, ale přešel jsem, jak chtěla. „Stop! Ještě jednou!“ ozvalo se. Znovu jsem to zopakoval, zase mě zastavila a rozkázala udělat to potřetí. Peskovala mě, jako by to sama režírovala. Ptal jsem se: „Pardon, můžu se zeptat, co vám vadí?“ – „Musíte přejít normálně.“ – „A to jsem doteď nedělal?“ – „Ne!“ Začala být opravdu nepříjemná. „Takhle si možná choďte v tom vašem Semaforu, ale tady budete chodit normálně. Je to zedník, koho hrajete, a jde ke svému kolegovi.“ – Jo baba bude prudit, napadlo mě. Zůstal jsem proto vzdorovitě stát. „Nezlobte se, ale už to neudělám.“ – „Proč?“ tázala se překvapeně. Rozehrál jsem malou etudu a začal si trochu vymýšlet. „Já vím, že chodím špatně. Víte, měl jsem těžkou autonehodu. Lékaři už nade mnou lámali hůl. Mysleli si, že už nebudu nikdy chodit.“ Tvářil jsem se vážně, ale uvnitř jsem se radoval, jak si ji podám. Zároveň jsem viděl, jak její odhodlanost pomalu mizí. A pokračoval jsem: „Co já jsem zkusil, abych se vůbec udržel na nohou. Pro mě je to velikánské vypětí. Teď mám navíc za sebou představení, ze kterého jsem za vámi přijel. Ale dobře, já vám to tedy ještě jednou přejdu.“ Zvedla ruku a už tišeji, jako by to před ostatními chtěla ututlat, pronesla: „Prosím vás, ne. Sedněte si.“ – „Já nepotřebuji sedět.“ – „Sedněte si. Neříkejte to. Už to neříkejte. Já se omlouvám.“ Tím to pro mě skončilo. Tedy alespoň jsem si to tehdy myslel. Neobyčejně jsem si tím ale zavařil.

Mnohem později se k nám do divadla přišel podívat na jedno představení slavný režisér Jaromil Jireš. Zrovna natáčel film Učitel tance. Chytil mě za rameno: „Já měl pro tebe tak krásnou roli, Pepo.“ Já na to: „Jaromile, nepovídej.“ – „Takového tanečního mistra – učitele tance.“ – „Pěkný, to zní dobře. A proč jsi mi to nedal?“ Trochu se ošíval. „Kvůli těm nohám.“ Říkal jsem si: Asi naráží na mé slavné x-ovky. „Ale já s nimi nic nemám.“ Snažil se být taktní: „Vždyť přece nemůžeš chodit.“ – „Kdo ti tuhle blbost řekl? Každý večer, když mám čas, si jdu zaběhat.“ Podivil se: „Ty nejsi po úrazu?“ Koukal jsem na něj jako vyjevený a záhy mi to došlo. Vzpomněl jsem si na tu dávnou etudu. Prásknul jsem se do čela: „Ježíši, ona ta ženská někde žvanila.“ A tak mi tahle kulišárna odvála krásnou roli, za kterou mimochodem získal Martin Dejdar Českého lva. S panem Jirešem jsme se tomu alespoň od srdce zasmáli. A já věřím, že se zasmějete i dalším mým životním historkám a náhodám, které mi osud nachystal a které se vám pokusím v této knížce přiblížit.

KULIŠÁRNY JOSEFA DVOŘÁKA

Váz., formát 147×200 mm, 232 stran, fotografie v textu, cena: 249,-
ISBN 978-80-7686-004-9 / EAN 9788076860049
edice Humoriáda

{relatedarticles title="Psali jsme:" articles="716258,715898,714293,712989" /

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Tisková zpráva

Bc. Jaroslav Bašta byl položen dotaz

jednání s Ruskem

Pokoušeli se o to mnozí, i mnohem významnější lidé. Proč myslíte, že by se vám jednat s Ruskem podařilo? O čem? Věříte mu? Podívejte na Zemana. Teď Putinovi do poslední chvíle taky věřil a teď už je tu skoro rok válka. Nemyslíte, že nebýt Ruska, žijeme si docela dobře?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Český statistický úřad zveřejnil registr kandidátů pro volbu prezidenta

8:24 Český statistický úřad zveřejnil registr kandidátů pro volbu prezidenta

Na webových stránkách volby.cz je nově zveřejněn registr kandidátů pro volbu prezidenta republiky, j…