První průvodčí tramvaje nastoupily tehdy do svého zaměstnání 1. prosince 1915, kdy byly zařazeny do stálé služby na vlečných vozech. Tehdejším Elektrickým podnikům král. hlavního města Prahy, předchůdci DPP, pomohly v období první světové války nahradit muže, kteří museli narukovat na frontu. V současnosti tvoří ženy cca 15 % z celkového počtu zaměstnanců DPP.

Vypuknutí první světové války přineslo pražské tramvajové dopravě mnoho těžkostí. Důležitost tramvají přitom v období první světové války ještě stoupla – kromě přepravy cestujících je tehdy město využívalo také k přepravě raněných, k rozvozu potravin po městě a k odvozu komunálního odpadu na skládku. Tehdejší pražský dopravní podnik se v období první světové války potýkal s nedostatkem personálu – především v provozu tramvají. Mnoho provozního personálu muselo narukovat na frontu, a proto se nedostávalo pracovních sil. Řidiče tak nahrazovali zámečníci z dílen vozoven, kteří měli zkušenosti s řízením tramvají. I tak ale stále chyběli zaměstnanci potřební k jejich každodennímu provozu, především průvodčí. Tato profese u pražských elektrických podniků byla konkrétně pojmenována „řidič-průvodčí“ a byla od počátku provozu výlučnou doménou mužů.

„Mnoho řidičů a průvodčích během válečného období stále scházelo, a tak vedení Elektrických podniků zjišťovalo, jaké jsou zkušenosti jinde. Pražský dopravní podnik se tehdy inspiroval v zahraničí. Ve Vídni, Berlíně i Drážďanech řešili nedostatek mužů tím, že začali přijímat ženy. Například ve Vídni, kde bylo z tramvajového provozu na frontu odvedeno 800 mužů, bylo již v červnu 1915 přijato na místa průvodčích 400 žen a dívek. A připravovalo se přijetí dalších,“ řekl Pavel Fojtík, historik pražské MHD.