Západořímská říše se hroutí, vlast ohrožují cizí vojska, za každým závěsem na něho číhá vrah, ale Romulus Veliký se stará jen o svůj chov slepic a klidně si snídá vejce! Jedna nečekaná událost střídá druhou. Postavy, situace a zápletky jsou ryze současné, velmi komické a velmi aktuální. Rozuzlení je šokující. Diváky však nečeká historická hra, dramaturgyně Věra Mašková vysvětluje: „Historické reálie slouží jen jako kulisa pro rozvíjení absurdní hořké komedie o moci, vládnutí, smyslu politiky a přeceňování lidských možností tvořit dějiny. Hra Romulus Veliký je hrou na konec světa.“

Role Romula Velikého je náročný herecký úkol, protože vztah publika k němu se několikrát dramaticky promění. Jaký je Romulus podle jeho představitele Aleše Procházky? „Je to prototyp antihrdiny. V dobách válečných, v dobách dobývání a rozdělování světa zastává pacifistické názory a více než politika ho zajímá chov slepic, jejichž snůšku s chutí pojídá a zapíjí vínem z jím vypěstovaného chřestu.“ A proč jsou symbolem hry právě slepice? „Myslím, že slepice jsou ideálním zvířátkem pro dokreslení Romulovy nestátnickosti i pro jeho vědomou degradaci vážnosti císařského majestátu. Neumím si představit, že by místo brodění se ve slepičincích Romulus choval v čisťounkých stájích ušlechtilé arabské hřebce,“ dodává Aleš Procházka.

Německy píšící švýcarský autor Dürrenmatt, který zemřel r. 1990, patří dnes už k moderním klasikům. Začínal jako autor detektivek, k jejichž psaní se uchyloval z nouze do doby, než ho v padesátých letech proslavila Návštěva staré dámy po celém světě. Jeho praxe autora kriminálních příběhů mu nejen vynesla jeden z nejslavnějších německy psaných románů Soudce a jeho kat, ale pomohla mu i při konstruování důmyslných zápletek a nečekaných point jeho dramat. Klíčové Dürrenmattovy hry se na jevištích Městských divadel pražských hrály už v 60. letech a jednalo se o poměrně slavné inscenace (např. Play Strindberg nebo Fyzikové). Romulus Veliký zde byl uveden také, a to v roce 1965. Tehdy ho ztvárnil Václav Voska a jeho ženu si zahrála Jaroslava Adamová. Městská divadla pražská na tuto tradici navazují.