„S panem Fišerem jsem se seznámil před rokem, když jsem jako novinář hledal pamětníka, abych o něm napsal v souvislosti se čtyřiasedmdesátým výročím osvobození Osvětimi. Části Fišerova osud jsou na internetu, například na stránkách Paměti národa. Podařilo se mi na něj sehnat kontakt a pak se s ním sejít v Mohelnici, kde žije se svojí manželkou. S panem Fišerem jsem zůstal v kontaktu, článek se mu líbil, iniciativa k napsání knížky pak vyšla od něj. Přiznám se, že něco takového se nedalo odmítnout. Dal jsem si ale jednu podmínku – že společně napřed navštívíme Osvětim, kde je nyní památník,“ vzpomíná v rozhovoru Pavel Baroch.

Když spolu bývalý lágr procházeli, opakovaně se mu honilo hlavou, jak je vůbec možné, že něco takového mohlo vzniknout. „Byla to skutečně továrna na smrt, na systematické vyhlazování Židů a dalších národů,“ říká publicita.