Všude a nikde

Mění se doba. Stále více na nás působí stres, který se stává chronickým, přibývá nejrůznějších nevyřešených emočních potíží. Máme tendenci je v sobě tlumit, odložit je, nepostavit se jim. Lidé se dokonce často tváří, jakoby žádné negativní emoce ani nebyly. „Jsme všude a nikde. Na prožívání vnitřních věcí jsme hodně osamoceni, protože se snažíme vytvářet dojem nejen před okolím, ale i sami před sebou, že jsme silní, nezlomní a emoční bolesti a ztráty se nás nedotýkají. Každý nezpracovaný a neprožitý silný afekt však vede k somatizaci. Psychická bolest se promítne do fyzických potíží. Naše psychika je propojena s tělem v ucelený systém, společně by měly utvářet rovnováhu. A když se tato rovnováha naruší, s velkou pravděpodobností onemocníte,“ vysvětluje doktorka Neudertová. Člověk churaví na úrovni psychiky a výsledkem je vysoký nárůst antidepresiv a psychiatrické péče. Nebo se roznemůže na úrovni těla. V tom případě se zvyšuje počet psychosomatických onemocnění. Pacienti s psychosomatickou komorbiditou tvoří více než čtvrtinu všech onemocnění z ordinací praktického lékaře.

Přímočaré uvažování

Na vzrůstající přítomnost psychosomatických onemocnění stále není většina zdravotnických profesionálů dostatečně připravena. „Má to svou historii. Od dob filosofa Reného Descartese došlo k dichotomii postoje k nemoci a zdraví. Nastal odklon od celostního uvažování, lékaři byli fascinováni tím, jak tělo funguje. Potřebovali jej popsat a pochopit detailní fungování těla až na úroveň genu a zapomněli vnímat psychiku. Došlo k dichotomii postoje k nemoci a zdraví. Psyché se přitom těžko měří a objektivizuje, je neuchopitelná. Tělo však lze objektivizovat velmi dobře. Na základě logického uvažování můžeme pochopit, jak funguje. Už za dob Descarta se přirovnávalo k fungování stroje. Ve fungování tělesných systémů funguje logická návaznost, která při správnémfungování či maladaptaci vychází z tzv. lineární kauzality, při níž vnímáme příčinu a následek. Proto jsou na lékařských fakultách už po několik století medici vzděláváni a cvičeni v uvažování lineárníkauzality. Tato lineární kauzalita má samozřejmě své opodstatnění například v epidemiologii, při etiologii infekčních chorob, v chirurgii či traumatologii nebo při rozvoji různých zánětlivých stavů,“ vysvětluje Hana Neudertová.

Cirkulární kauzalita

Psychosomatika je podle slov vedoucí klinické psycholožky FN Brno charakterizovaná změnou myšlenkového paradigmatu, kdy se odstupuje z lineární kauzality na cirkulární kauzalitu. Psychosomatika tedy byla inspirována nejen antropologickými filozofickými směry, ale i moderními teoriemi kybernetiky 1. a 2. řádu. Odborníci si uvědomili, že člověk je sociální bytost a je součástí sociální sítě, která se zpětnovazebně sebereguluje. „Na základě teorií o attachementu víme, že když máme kvalitní vztahy s primárně vztahovými osobami, tj. rodiči, sourozenci a dalšími důležitými autoritami, je to nepodstoupitelná podmínka pro rozvoj zdravě strukturované osobnosti. Odtud je už jen krůček k tomu, myslet systémově. Stejně jako je internet postaven na propojení lidí a poznatků, podobně fungujeme i my. Navzájem se ovlivňujeme a nejvíc jsme ovlivněni těmi nejbližšími. A také víme, že jsme ovlivňováni ději na makro úrovni – politické, společenské, ekonomické, umělecké, filozofické a podobně. Proto moderně pojatá psychosomatika používá systémové pojetí. Na člověka zvnějšku i zevnitř se díváme, jako na celek: A nemoc přichází v okamžiku, když podpůrné mechanismy v člověku selžou. I člověk, tedy tělo a psyché, fungují na základě homeostázy, zákona o zachování energie. A na to je dobré si vzpomenout, když nevidíme řešení v lineárním uvažování, když nám přestává klasická medicína nabízet efektivní způsoby léčby vedoucí k uzdravení,“ upozorňuje doktorka Neudertová