Za rok svého působení nemocnici nasměroval ke změnám v přístupu k takto nemocným a přiblížil ji k další metě – založení lůžkového geriatricko-paliativního oddělení. „Pokud pacient trpí nevyléčitelným onemocněním, potřebuje trochu jinou, komplexnější péči, než jen tu medicínskou. V momentě, kdy už víme, že pacienta nevyléčíme, je naším hlavním cílem zajistit mu co nejvyšší kvalitu zbývajícího času, a to vždy samozřejmě v úzké spolupráci s jeho blízkými,“ vysvětluje geriatr MUDr. Ladislav Kabelka.

Právě určení onoho momentu, kdy přichází čas už i na paliativní péči, je poměrně složité a vyžaduje reprofilizaci přístupu celé nemocnice. „Setkáváme se se zdravotníky, kteří si ani po třiceti letech praxe nejsou schopni připustit, že některé pacienty už nezachrání – a nedivím se,“ říká Kabelka. „Dnešní medicína umí tuto situaci odvracet, ale je potřeba tomu nepodléhat a vidět dopředu. Jaká bude kvalita pacientova života za půl roku, za rok? Není už čas na paliativu? To jsou otázky, které si musíme klást.“

Konziliární tým geriatrické a paliativní péče FNUSA nabízí ošetřujícím lékařům konzilia, při kterých se o pacientově situaci mohou poradit, dojít ke společným závěrům a v případě potřeby se tým může zapojit do další komunikace směrem k pacientovi a jeho rodině. Tým zároveň pracuje na proškolování ošetřovatelského i lékařského personálu formou workshopů a seminářů. „Velká část naší práce je leadership, ukazování jiných alternativ, jiné cesty a umožnění kolegům, aby na té cestě šli s námi,“ popisuje Kabelka.

Jedním z témat je například prohloubení vztahu v tandemu sestra – lékař. „Snažíme se nastavovat komunikaci tak, aby byl více zohledněn pohled sester na pacienta, protože právě ty s ním jsou 24/7 a moc dobře ví, jak na tom je. Že se například horší a kurativní léčba nezabírá, takže by bylo třeba už načase popřemýšlet o tom, co dál,“ vysvětluje vrchní sestra paliativního týmu Hana Kaštan.