„Jednoho rána jsem se doma v Brně probudila, vstala z postele a zatmělo se mi před očima. To se občas může stát každému. Jenže ono to nepřestávalo, bylo to naopak čím dál horší. Volala jsem rodičům do Zlína a během telefonátu jsem najednou přestávala cítit koutek, začínala hůř mluvit… Pak mi spadla ruka i s telefonem a nakonec jsem upadla do bezvědomí,“ popisuje ještě i teď po letech emotivně Karolína Vařáková. Rodiče mezitím zavolali rychlou záchrannou službu. „Operátorky se mi snažily dovolat, já jsem se chvilkami probírala, viděla jsem, že mobil zvoní, ale cítila jsem se jako hadrová panenka, nemohla jsem se pohnout.“ Když se Karolína naplno probrala z bezvědomí, měla pocit, že nic nemá smysl, a že bude nejlepší se vzdát, protože na tomhle světě už pro ni všechno skončilo. „Naštěstí to netrvalo dlouho a myšlenkově jsem se zase vzchopila. Došlo mi, že musím bojovat, a že mám pro koho žít. Ale bylo to těžké, nemohla jsem se hýbat, špatně se mi dýchalo a bylo mi na zvracení,“ doplňuje Karolína.

K dívce přijeli lékaři během patnácti minut a dovezli ji rovnou na iktovou jednotku do Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Tam na CT zjistili, že má centimetrovou sraženinu v bazilární tepně, což je nejdůležitější tepna, přivádějící krev do mozku. „Na sále mi zavedli přes třísla do hlavy katetr se speciálním košíčkem, který zachytil sraženinu a vytáhl ji ven. Po probuzení mi najednou došlo, že zase všechno cítím. Byl to neuvěřitelný pocit,“ konstatuje Karolína Vařáková.