Běžným léčebným postupem je chemoterapie, tj. aplikace látek označovaných jako cytostatika, které sice ničí nádorové buňky ale nejsou pro ně specifické a proto poškozují i zdravé buňky organismu. Již v roce 2012 publikovali vědci z USA studii o škodlivém účinku chemoterapie na zdravé buňky pacienta, které v důsledku mohou stimulovat růst nádorových buněk včetně zakládání nových odlehlých ložisek, tzv. metastáz v jiných částech těla. Chemoterapie navíc vede k dlouhodobému poškození imunitního systému u pacientek s rakovinou prsu po dobu až 9 měsíců po léčbě. Chemoterapie tedy na jedné straně vede k zmenšování nádorů prsu, ale na druhé straně může zvýšit riziko metastáz do jiných orgánů včetně kostí.

Počátkem ledna 2019 vyšla nově vědecká publikace týmu ze Švýcarska ve spolupráci s USA a Velkou Británii ohledně negativního účinku dvou chemoterapeutických látek paclitaxel a doxorubicin, běžně používaných v léčbě rakoviny prsu. Tato cytostatika stimulují rakovinové buňky k produkci určitých látek, které mimo jiné obsahují bílkovinu zvanou Annexin-A6. Tato bílkovina pak stimuluje některé buňky k uvolnění další bílkoviny CCL2, která napomáhá nádorovým buňkám rakoviny prsu přežít a vytvořit metastázy v plicích, kostech nebo i jiných orgánech těla.