Společně o to usilovali plavci a voraři nejen v Česku, ale i v dalších pěti evropských zemích. Předložilo ji ještě mimo jiné Německo, Rakousko, Polsko, Lotyšsko nebo Španělsko. Vorařství je tak už osmou položkou České republiky na tomto seznamu. A kde jinde byste se s touto tradicí seznámili lépe, než v jižních Čechách? 

Cílem seznamu UNESCO je odrážet rozmanitost nemateriálního dědictví lidstva a také přitáhnout pozornost k lety prověřeným dovednostem. V tomto případě jde o tradiční znalosti a dovednosti spojené se stavbou vorů a jejich plavením po řekách. K řemeslu patří ale i navigace po řece, plavecký slang a písně a různé další zajímavosti. Ty ožívají především díky spolkům, které se snaží o zviditelnění plavectví a vorařství jako takového. Důležité je podle nich zachovávat názvosloví, pracovní postupy i staleté pojmy tohoto tradičního řemesla, které zaniklo.