Důsledkem bezzásahových zón jsou obrovské suché plochy, které vedou k dalšímu vysušování Šumavy. Suché plochy se totiž výrazně přehřívají. Proud horkého vzduchu, který stoupá z nechráněných tmavých ploch, obsahuje až deset gramů vody na krychlový metr. „Tato voda se ve vyšších vrstvách setká s prouděním a směřuje k oceánu. Takto vznikají takzvané atmosférické řeky, kterými vysychá přehřátá krajina,“ vysvětluje biolog Jan Pokorný a dodává, že tato informace není nijak nová a zná ji každý, kdo se zajímá o funkci lesa v klimatu.

Rozšiřování suchých ploch Šumavy v důsledku kůrovcové kalamity má za následek mizení starých vzrostlých lesů. Pokud zmizí z této oblasti les, bude se Šumava nadále ohřívat a vysychání bude pokračovat. „Starší lidé pamatují studánky a potoky, které jsou nyní v létě vyschlé. Pokud bude usychání Šumavy pokračovat, hrozí i postupné vysychání pramene Vltavy. Je to samozřejmě hlavně symbolická záležitost, ale dost vypovídá o stavu celé Šumavy,“ vysvětluje biolog s tím, že právě pramen Vltavy je v místech, kde kromě smrku žádné jiné stromy nevytvoří vysoký a účinně chladící zapojený porost.