Předmětem návrhu právní úpravy je transpozice Směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2258 ze dne 6. prosince 2016, kterou se mění směrnice 2011/16/EU (o správní spolupráci v oblasti daní), pokud jde o přístup daňových orgánů k informacím pro boj proti praní peněz (dále jen „Směrnice DAC 5“) do českého právního řádu. Transpoziční lhůta byla stanovena do 31. prosince 2017, zejména s ohledem na konání loňských voleb do Poslanecké sněmovny však došlo k odložení projednání návrhu zákona vládou. S ohledem na tuto skutečnost se účinnost zákona navrhuje dnem vyhlášení.

Účelem Směrnice DAC 5 je umožnit správci daně pro účely výkonu mezinárodní spolupráce při správě daní přístup k vybraným údajům získávaným pro účely boje proti praní špinavých peněz. Tato problematika je v České republice upravena zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“).

Konkrétně Směrnice DAC 5 požaduje přístup správce daně k informacím o skutečném vlastnictví právnických osob, včetně údajů o skutečné držené účasti, a informace o skutečném vlastnictví svěřenských fondů a obdobných entit. K těmto údajům mají správci daně již dnes přístup na základě obecných pravidel daňového řádu a na základě právní úpravy veřejných rejstříků. V tomto ohledu tedy je Směrnice DAC 5 již transponována do platné úpravy.

Dále Směrnice DAC 5 požaduje, aby měli správci daně přístup k informacím získaným povinnými osobami podle AML zákona při identifikaci klienta a částečně při kontrole klienta, včetně údajů o nastavení způsobu shromažďování těchto údajů. Navržená legislativní změna tedy spočívá v tom, že v rámci daňového řádu bude povinným osobám podle AML zákona stanovena povinnost poskytovat uvedené údaje správci daně.

Povinnými osobami jsou zejména banky a jiní poskytovatelé platebních služeb, ale také řada dalších subjektů. Část z nich je povinna poskytovat správci daně údaje již nyní, ale některé z těchto subjektů mají vůči němu uloženu povinnost mlčenlivosti. Tato povinnost se navrhovanou změnou prolamuje.

Správce daně bude moci údaje získávat pouze v rozsahu nezbytném pro správu daní – nejedná se tedy o bezbřehé získávání údajů, ale o získávání v jasně daném zákonném limitu. Navržená změna nezakládá žádnou novou povinnost shromažďovat údaje, pouze stanoví povinnost poskytnout údaje, které již poskytovatel má. Stejně tak navržená úprava nezakládá správci daně nové kontrolní či jiné kompetence.

Předložený návrh zákona odpovídá rozsahu Směrnice DAC 5. Nad její rámec jde pouze v otázce účelu využití předmětných údajů, neboť jej neomezuje pouze na provádění mezinárodní spolupráce při správě daní, ale předpokládá možnost získání a využití údajů též v rámci tuzemské správy daní. Bude tak zvlášť posílen boj proti daňovým únikům.

Zejména v zájmu ochrany práva na právní pomoc je specifickým způsobem řešena otázka poskytování údajů ze strany advokátů, notářů, daňových poradců, auditorů a soudních exekutorů, u nichž je v souladu se Směrnicí DAC 5 aplikován režim ochrany, který obdobně jako v případě AML zákona omezuje rozsah poskytovaných údajů. Rovněž je pro uvedený okruh profesí stanoveno, že údaje mohou být ze strany správce daně vyžádány pouze pro účely mezinárodní spolupráce při správě daní.