K letos obzvláště významnému datu 28. října připravila Mgr. Luba Hédlová, kurátorka Lidické sbírky moderního umění, obměnu v expoizici této světově unikátní sbírky, která nese název „remember lidice“. Nově nainstalovaná expozice odráží významné milníky z historie sbírky samotné.
Prvním milníkem je založení sbírky v roce 1967 a především osoba jejího zakladatele, sira Barnetta Strosse. Tento britský lékař, politik, mecenáš a filantrop inicioval v roce 1942 hnutí „Lidice shall Live“, v roce 1954 stál u zrodu lidického Růžového sadu a v roce 1964 vyslal světu výzvu k vytvoření sbírky umění, která bude k 25. výročí předána Lidicím. I na tuto výzvu svět velkoryse reagoval a vznikl tak základ současné Lidické sbírky. Barnett Stross, sám sběratel umění, Lidicím věnoval na dvacítku děl britských umělců, věnujících se převážně portrétní tvorbě, lidské figuře nebo krajinomalbě.
Důležitou roli u zrodu lidické sbírky ovšem sehrál také berlínský galerista René Block, který na Strossovu výzvu zareagoval uspořádáním výstavy Hommage á Lidice. Do Blockovy berlínské galerie svá díla tehdy věnovali převážně mladí němečtí umělci, kteří dnes patří ke světové špičce. Velké zastoupení zde měla německá poválečná avantgarda v čele s fenoménem současného výtvarného umění Gerhardem Richtrem, který věnoval svou dnes již světově známou olejomalbu Strýc Rudi. Právě Strýc Rudi se do Lidické galerie vrací ze světocých výstav v Německu nebo Austrálii.
„V díle Strýc Rudi autor používá tónů šedé a černé, tak jako je tomu u černobílé fotografie. Je to však olejomalba, jejíž rozměry jsou intimní a navozují atmosféru snímku z rodinného alba, podle nějž byla vytvořena: zpodobněn je zde Rudolf Schönfelder, Richterův strýc. Ačkoliv je prezentován jako portrét, nesplňuje základní předpoklad portrétu. Čitelnost je díky zvláštnímu stylu malby velmi ztížena. Nic na obraze není jasně zřetelné, ani zobrazovaná skutečnost, ani její význam. Může to nabízet různé interpretační roviny, například mizení a zapomínání válečné minulosti Německa, lze také vzpomenout na „banalitu zla“. V jiné rovině je dílo velmi osobní a vyzývá diváka k přemýšlení o vlastní minulosti. Obraz se stává symbolem jednání každého člověka, jak ve válce, tak v míru. Neupomíná jen na to, že členové wehrmachtu se účastnili válečných zločinů, ale že to také mohli být něčí strýcové,“ říká kurátorka Lidické sbírky moderního umění Luba Hédlová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
