„Není pravda, že by se všichni motorkáři stali obětmi nehod, které způsobili sami riskantní jízdou. Často nesou vinu řidiči automobilů, kteří nebyli dostatečně ohleduplní k ostatním účastníkům silničního provozu,“ říká vedoucí fyzioterapeutka pražské Rehabilitační kliniky Malvazinky Klára Moravcová.
Klinika si získala renomé mimo jiné díky unikátnímu programu pro tyto pacienty, který získal název „Škola chůze“. „Léčil se u nás třeba strojvedoucí Pendolina, které se u Studénky střetlo s kamionem uvízlým na kolejích. Přišel o obě dolní končetiny. Setkala jsem se také s paní, která přišla o nohu poté, co jela na motorce s manželem a smetlo je auto. Dalšího motorkáře natlačilo auto v zatáčce na svodidla – a ta jsou ostrá,“ popisuje Moravcová v rozhovoru pro portál FAEI.cz.
Podle ní by tyto pacienty měli na Malvazinky směrovat ošetřující lékaři z nemocnic, kam se po úrazech dostávají a kde jim medicínská péče často zachrání život. V praxi to ale příliš nefunguje.
„Většinou se o možnostech další léčby a rehabilitace dovědí, až když začnou řešit náhradu amputované končetiny s některým protetickým pracovištěm. Mnohdy si prostě pacienti při jejich návštěvě mezi sebou vyměňují zkušenosti,“ říká Moravcová.
Fyzioterapeutka také potvrzuje, že intenzivně rehabilitovat má smysl, dokud pacient dělá pokroky. Zpočátku podle ní bývají pacienti velmi aktivní, snaží se, ale časem upadají do stereotypu, poleví v úsilí. „Maximum je tak půl roku,“ upřesňuje. Někdy má proto smysl rehabilitační péči na čas přerušit a pak zopakovat.
Celý rozhovor s Klárou Moravcovou si můžete přečíst zde.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
