Malíř a grafik Josef Istler (1919–2000, Praha) patří k protagonistům evropského informelu. Za základní charakteristiky jeho uměleckého výrazu lze označit zájem o koexistenci spontánnosti a exaktnosti, o rozhraní reálna a ireálna, o vztah mezi malířským a grafickým výrazem.

Istlerova raná tvorba, v níž transformoval válečnou realitu do ponurých výjevů s ruinami staveb a lidských přízraků v duchu surrealistické imaginace, je spojena s formováním literárně-výtvarné Skupiny Ra. Istler patřil k nejvýraznějším postavám jejího pražského okruhu. Z poloviny 40. let pocházejí obrazy a monotypy, předznamenávající strukturálně abstraktní tvorbu závěru 50. let. Současně vytvářel i geometrizované kompozice tematizující hranici figurativního a abstraktního. V posledním válečném roce byla při náletu na Prahu bohužel zničena řada Istlerových děl. V roce 1946 se uskutečnily jeho první samostatné výstavy, několik obrazů bylo zařazeno na přehlídku československého umění v Paříži. Istlerovy tehdejší práce zaujaly umělce budoucího mezinárodního seskupení CoBrA. Počátkem 50. let se Istler v rámci intelektuálního okruhu kolem Karla Teiga podílel na přípravě samizdatových sborníků Znamení zvěrokruhu, Objekt I a II. Ve svých pracích zobrazoval aktuální atmosféru absurdity a metafyzické úzkosti. Koncem padesátých let se zabýval možnostmi abstraktní gestické malby, k tomuto výrazu se vracel i v 80. a 90. letech. Roku 1962 byla komunistickou stranou zakázána jeho retrospektivní výstava.