Nejhranější opera světa vznikla díky výrazně autobiografickému románu Alexandra Dumase ml., který v něm na pozadí úchvatného světa pařížských večírků poloviny 19. století líčí svou nešťastnou lásku ke slavné a bohatě vydržované kurtizáně – dámě s kaméliemi. „Jeho srdcervoucí příběh o skandální aféře mezi ‚padlou‘ ženou a mladým šlechticem se stal okamžitě populárním. Verdiho zaujal svým provokativním společenským tématem v době, kdy udržoval pro okolí neméně kontroverzní nemanželský poměr. Vzniklo strhující hudební zpracování nesoucí název La traviata (Zbloudilá), které po úspěchu Rigoletta a Trubadúra přineslo Verdimu konečný triumf,“ říká dramaturgyně opery Eva Mikulášková.

Role režisérky se ujala Bohuslava Kráčmarová, která od roku 2001 působí v Národním divadle moravskoslezském jako asistentka režie a inspicientka opery a baletu. Režírovala například ve Slezském divadle v Opavě Pucciniho Tosku a pedagogicky působila na Institutu pro umělecká studia Ostravské univerzity. „Jsem šťastná, že mi byla udělena pocta režírovat La traviatu. Nesčetněkrát jsem se s Traviatou-Violettou inscenačně setkávala a vždy mě na ní zajímala její dvojí tvář. To, že ji vidíme jako lehkomyslnou kurtizánu, která ve společnosti flirtuje s každým, ale také sledujeme její přerod, kdy je následně schopna upřímného citu. Díky němu ztrácí vše, co získala, a zůstává jí jen láska a povýšení do určité duševní šlechetnosti. Tento přerod je zásadní, a proto jsme se kvůli širšímu emocionálnímu sdělení rozhodli otevřít tradiční škrty v áriích,“ uvádí režisérka. „Hudba by pro operního režiséra měla být vždy alfou a omegou. Verdiho hudba je poplatná době, kdy se život pařížské kurtizány odehrál a kdy z něj vznikl románový příběh a opera, tedy atmosféře i způsobu života poloviny 19. století. Vizuálně proto respektujeme dobovou módu a scéna se nám barevností i stylem propojí s hledištěm divadla,“ dodává.