Řečníci, mezi kterými byli Jan Kavan, Markéta Hrbková, Vít Strobach anebo Tomáš Tožička, varovali před tolerancí násilí a nespravedlnosti, před okupací Palestiny „na věčné časy“ a připomněli, že okupace Palestiny má tragické následky nejen pro Palestince, ale i pro židy.
Demonstrace se uskutečnila ve čtvrtek 11. ledna 2018 na pražském Staroměstském náměstí a svolala ji Iniciativa za spravedlivý mír na Blízkém východě.
Jejím cílem bylo poukázat na dlouhodobé bezprecedentní násilí, kterého se dopouští izraelské okupační síly na palestinských dětech a které vede často k jejich usmrcení či těžkému zranění s doživotními fyzickými a psychickými následky. Jen v letech 2000–2017 bylo izraelskými složkami zabito 3000 palestinských dětí. Izrael každoročně vězní zhruba 700 palestinských dětí, nejznámějším případem se v posledních týdnech stalo uvěznění 16leté Ahed Tamimi, které za protest proti okupaci hrozí několikaleté vězení.
Akce se zúčastnilo zhruba sto podporovatelů lidských práv, za Iniciativu za spravedlivý mír na Blízkém východě na ní promluvili Zdeněk Jehlička a Jana Ridvanová. Protest hudebně doprovodila Ashwaq Abdulla Kulaib (Al-Yaman). Po projevech u sochy Jana Husa se lidé vydali s transparenty pochodem k izraelské ambasádě, kde zazněl finální proslov a hudební doprovod, ke kterému se svým zpěvem přidala i místní palestinská komunita.
Z projevů
„Jsem židovka, moje máma přežila holocaust díky siru Wintonovi. Je mi velmi smutno z toho, jak se Izrael v Palestině chová. Je to známý psychologický fakt, že lidé, kteří byli šikanováni, pak šikanují jiné,“ uvedla ve svém projevu Markéta Hrbková, básnířka a překladatelka, s tím, že si přeje, aby „skončil tento nešťastný pád Izraele, a aby to skončilo možností dvou národů, které se budou schopny domluvit.“
Vít Strobach, historik a publicista, který má rovněž židovské kořeny, uvedl, že desítky let trvající okupace palestinských území vedou kromě přímých násilností ke stavbě plotů a zdí. „Ty, jak by se mohlo zdát, nemají tragické důsledky jen pro Palestince, ale také pro izraelské židy a konečně židy v židovských obcích celého světa.“
Poukázal, že v České republice se příznivci Izraele v čele s konzervativní elitou pražské židovské obce domnívají, že jedinou skutečnou záštitou židů celého světa je Izrael. Podle Strobacha je však právě vládnoucí establishment Izraele dnes „nejvíce zodpovědný za roztáčející se spirálu násilí a strachu mezi Židy a Palestinci.“ Ve svém projevu upozornil i na odliv židů z Izraele: mnoho desítek a set tisíc židů Izrael opustilo a skoro 40 % židovské populace Izraele o emigraci uvažuje.
Proslovy se dotkly neakceptovatelné situace v okupované Palestině a zatýkání dětí. „To, že Izrael zavírá děti občanských aktivistů jej dnes řadí mezi nejkrvavější diktatury 21. století. Je ostudou, že v České republice nezaznělo žádné oficiální prohlášení, které by se proti tomu postavilo,“ uvedl Tomáš Tožička, publicista a evropský odborník na regionální rozvoj, v odkazu na nedávno zatčenou 16letou Ahed Tamimi a další vězněné palestinské děti.
Tožička dále zmínil, že padesát let okupace, padesát let militarizace a padesát let podpory státního terorismu, „to samozřejmě musí zanechat obrovské následky na lidech, kteří tam žijí. To, že mladí lidé, mladí Izraelci jsou potom schopní bez skrupulí střílet, zabíjet, vraždit, to je zkušenost, kterou máme my z Evropy.“ Upozornil, že česká vláda tento militarismus, násilí a organizovaný státní terorismus dlouhodobě podporuje, místo toho, aby se proti němu stavěla. Podle Tožičky nesmíme násilí tolerovat, stejně jako nesmíme tolerovat žádnou nespravedlnost, protože, jak říkal Martin Luther King: „Nespravedlnost kdekoli, znamená nespravedlnost všude.“
Jan Kavan, bývalý ministr zahraničí ČR a předseda Valného shromáždění OSN, se demonstrace nemohl zúčastnit, jeho projev přečetli na místě organizátoři akce. Kavan upozornil, že pokud si zvykneme na situaci na okupovaném území Palestiny, „pokud si zvykneme na útoky a přestaneme hlasitě protestovat a žádat jejich ukončení, tak zradíme naše úsilí o respektování nejdůležitějších lidských hodnot, tedy úsilí o respektování základního lidského práva – zakotveného i v mezinárodním právu – práva na život, na život důstojný a na život v míru.“
Kavan rovněž upozornil na nebezpečí dlouhodobé okupace a naši spoluzodpovědnost za ni. „Kromě lidí, kteří na okupovaném území žijí a trpí, ji můžeme začít vnímat jako danou (a neměnnou) realitu a začít si na ní zvykat. Pokud bychom to mlčky tolerovali, budeme za to spoluodpovědní.“ Dále vyzval k tomu, abychom žádali novou českou vládu, aby upustila od společných jednání s izraelskou vládou (která se mají konat v květnu 2018 v Praze) a zaujala k tamější situaci postoj srovnatelný s postojem celé Evropské unie.
„Izraelští jestřábi si přejí okupaci na věčné časy a vojensky prosazovanou situaci, která připomíná jihoafrický apartheid let minulých,“ uvedl Kavan a poznamenal, že „i v Izraeli jsou síly, které chtějí mír, konec diskriminace a konec okupace. Jejich hlas ale není slyšet v našich médiích.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
