Výstava představuje na třiceti vybraných stavbách z Ústeckého kraje vývoj a směřování meziválečné architektury, které do značné míry ovlivnil rozpad rakouské monarchie. Vznik samostatné Československé republiky se časově kryje se změnou architektonického smýšlení, které lze v rámci stávajícího kraje spojovat s národní příslušností autorů nebo investorů jednotlivých staveb. Českým prostředím ovlivněná architektura reprezentující novou republiku pronikala do ryze německých oblastí Ústeckého kraje v omezené míře a téměř výhradně byla spojena se státními zakázkami.

Cílem státu bylo prostřednictvím stavebních akcí nastartovat ekonomiku, snížit nezaměstnanost a zmírnit dopad hospodářské a sociální krize, jež po konci války zasáhla ústecký region v nebývalé míře. Státem financované projekty se zaměřovaly zejména na rozvoj dopravní infrastruktury a inženýrských sítí, výstavbu veřejných institucí, zdravotnických zařízení, českých škol nebo sociálního bydlení.

Během krátkých dvaceti let vznikla v Ústeckém kraji řada velmi hodnotných budov odkazujících na českou avantgardu, ale také stavby formované a inspirované německými kulturními centry, jakými byly Drážďany, Berlín, Mnichov či rakouská Vídeň.