Uvedeným rozsudkem soud zamítl kasační stížnost Odvolacího finančního ředitelství (dále jen stěžovatel) proti zrušujícímu rozsudku Městského soudu v Praze. Stěžovatel tvrdil, že pokud by vyhověl důkazním návrhům v režimu utajovaných informací, porušil by tím princip procesní rovnosti dle § 6 odst. 1 daňového řádu. Tomu Nejvyšší správní soud nepřisvědčil.

Stěžovatel měl za to, že pokud se doposud žádný daňový subjekt nedomáhal provedení důkazu v režimu utajovaných informací, potom se žalobkyně v nyní projednávané věci domáhá jakéhosi „privilegovaného“ důkazního prostředku, který byl ostatním odepřen. Tím by se žalobkyně ocitla v nerovném (výhodnějším) postavení ve vztahu k ostatním daňovým subjektům.

„Princip rovnosti neznamená rovnost absolutní, která zapovídá, aby se žalobkyně dovolala důkazního prostředku „nového typu“, na nějž v praxi nejsou daňové orgány zvyklé“.  Uvedl k rozsudku soudce Tomáš Rychlý.