Pastva hospodářských zvířat patří mezi základní způsoby obhospodařování stepních rezervací. Náhorní plošina Stolové hory byla dlouhá léta opečovávána pouze strojním sečením, které sice odnímá biomasu stejně jako pastva, ale v mnoha ochranářsky významných ohledech se od pastvy podstatně liší.
Při pastvě (zejména těžkých zvířat - skot, koně) např. vznikají pomístně zdupané plochy bez vegetace. Takový biotop je životně důležitý pro mnohé druhy hmyzu (kupř. brouci majky, saranče, samotářské včely a vosičky, motýli) a utužená půda je nezbytná také pro zdejší raritu, hlubinnou žížalu Allolobophora hrabei (nejdelší žížala ČR, měří i přes 0,5 m).
Zatímco opakované sečení trávníky spíše zahušťuje a unifikuje, pastva prostředí naopak rozrůzňuje a umožňuje tak soužití druhů, vázaných na odlišné biotopy. Také z tohoto důvodu pastva (ani sečení) neprobíhá na celé ploše, podstatná část vrcholové plošiny je ponechána bez zásahu. Na hustší a vzrostlejší vegetaci je totiž závislý další mimořádně vzácný druh NPR Tabulová hora, střevlík uherský (Carabus hungaricus), mající na Stolové hoře, podobně jako žížala s tolik odlišnými nároky, jednu z posledních lokalit v rámci ČR.
Více o Stolové hoře i hlubinné žížale se můžete dozvědět například ZDE.
Psali jsme:
autor: Tisková zpráva
