Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v žalobě tvrdí, že 600 hektarů lesa, které jsou v současné době zapsány na jméno Nadace knížete z Lichtenštejna, jakožto dědice zesnulého knížete Františka Josefa II. z Lichtenštejna, by mělo být konfiskováno státem, protože František Josef se údajně přihlásil k německé národnosti. Nadace knížete z Lichtenštejna ve své obhajobě předložila důkaz o právoplatném zapsání pozemků na své jméno v českém katastru nemovitostí. Nadace dále doložila, že František Josef jako budoucí panovník nezávislého státu se nikdy nepřihlásil k německé národnosti, a proto na něj byly Benešovy dekrety uplatněny v rozporu se zákonem. Tento postoj rodina Lichtenštejnů zastávala před československými soudy až do zamítnutí případu Nejvyšším správním soudem v době komunistické totality v roce 1951.

V listopadu 2015 Okresní soud pro Prahu-východ rozhodl, že Nadace knížete z Lichtenštejna skutečně je právoplatným dědicem knížete Františka Josefa z Lichtenštejna, připustil, že kníže byl občanem Lichtenštejnska, ale veškeré důkazy týkající se nezákonnosti uplatnění Benešových dekretů na tento případ považoval za „irelevantní“. Rozsudkem zrušil stávající zápis v katastru nemovitostí ve prospěch Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a dále uvedl, že i kdyby byla konfiskace protiprávní, české restituční zákony pouze „zmírňují“ křivdy spáchané po roce 1948.

Nadace knížete z Lichtenštejna tvrdí, že nevznesla žádný restituční ani jiný nárok, který by mohl být předmětem restitučního zákona. Rovněž se domnívá, že konfiskace majetku a nepřipuštění důkazu o její protiprávnosti v podstatě znamenají odepření práva na spravedlivý proces a pokračování křivdy, kterou rodu způsobil komunistický soud v roce 1951. Občan suverénního cizího státu, který byl ve druhé světové válce neutrální, vůbec neměl být v důsledku války v roce 1945 postižen, a rozhodně by neměl být postihován v roce 2015. Považovat Lichtenštejny za „Němce“ i navzdory nezvratným důkazům o opaku, a to s jediným cílem, kterým je konfiskace jejich majetku, ať už v roce 1945, 1951 či 2015, je hrubým překrucováním historických faktů i českého a mezinárodního práva. Jde navíc o politicky neudržitelnou křivdu, která se děje občanům státu, jejž Česká republika uznala a který je samostatný už více než 200 let.

Nadace je rovněž přesvědčena o tom, že současný český právní systém by zdaleka nedostál mezinárodním standardům, pokud by skutečně připustil zrušení vlastnictví zapsaného v katastru nemovitostí a potvrzeného českými soudy v roce 2013 na základě žádosti státního orgánu se zdůvodněním, že bylo v roce 2015 nutno uplatnit křivdu z roku 1951.

Nadace knížete z Lichtenštejna zdůrazňuje, že tento spor nevyvolala. Její představitelé i vládnoucí kníže Hans Adam II. vždy prohlašovali, že dávají přednost politické dohodě vycházející ze vzájemného respektu a z principů mezinárodního práva, které se vztahuje na všechny občany Lichtenštejnska.

Nadace hodlá i nadále plnit svoji povinnost a bránit svůj majetek v České republice proti konfiskaci státem. Stále důvěřuje českému právnímu systému a na svém postoji bude trvat u všech instancí českých soudů. Ovšem v případě, že se naplní znaky nespravedlivého procesu, Nadace uchýlí svou obhajobou i k soudům mezinárodním.