Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v žalobě tvrdí, že 600 hektarů lesa, které jsou v současné době zapsány na jméno Nadace knížete z Lichtenštejna, jakožto dědice zesnulého knížete Františka Josefa II. z Lichtenštejna, by mělo být konfiskováno státem, protože František Josef se údajně přihlásil k německé národnosti. Nadace knížete z Lichtenštejna ve své obhajobě předložila důkaz o právoplatném zapsání pozemků na své jméno v českém katastru nemovitostí. Nadace dále doložila, že František Josef jako budoucí panovník nezávislého státu se nikdy nepřihlásil k německé národnosti, a proto na něj byly Benešovy dekrety uplatněny v rozporu se zákonem. Tento postoj rodina Lichtenštejnů zastávala před československými soudy až do zamítnutí případu Nejvyšším správním soudem v době komunistické totality v roce 1951.

V listopadu 2015 Okresní soud pro Prahu-východ rozhodl, že Nadace knížete z Lichtenštejna skutečně je právoplatným dědicem knížete Františka Josefa z Lichtenštejna, připustil, že kníže byl občanem Lichtenštejnska, ale veškeré důkazy týkající se nezákonnosti uplatnění Benešových dekretů na tento případ považoval za „irelevantní“. Rozsudkem zrušil stávající zápis v katastru nemovitostí ve prospěch Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a dále uvedl, že i kdyby byla konfiskace protiprávní, české restituční zákony pouze „zmírňují“ křivdy spáchané po roce 1948.