Architektura první Československé republiky na pomezí Moravy a Slezska je současně podtitulem i tématem výstavy s názvem Nová architektura mezi centry a periferiemi. Zabývá se totiž výstavbou v rámci hraničního území v době, kdy se v něm střetávaly ambice tří kulturních okruhů a vlivy různého původu a charakteru. Výkony architektury spojené s první Československou republikou představují jednu ze zásadních etap české moderní kultury minulého století. Stavby z Prahy, Brna, Hradce Králové nebo Zlína té doby tvoří neodmyslitelnou součást české moderní identity. Oproti tomu složitá situace pomezí Moravy a Slezska v letech 1918 až 1938 vyplývala z absence výrazného mocenského a kulturního centra a z vlivu tří národních celků, přičemž po roce 1918 se změnila dominance mezi dvěma z nich.