Představitelé vrcholných soudních institucí se ve svých příspěvcích zamýšleli nad oblastí střetu mezi svobodným přístupem k informacím a ochranou osobních údajů, které představují dvojici mnohdy protichůdných požadavků kladených na veřejnou správu a nejen na ni. Nacházení hranic mezi příkazem „poskytnout informaci“ v zájmu transparentnosti veřejné správy, jemuž byl věnován první blok kolokvia, a příkazem „chránit informaci před poskytnutím“ v zájmu ochrany osobních údajů a dalších soukromých práv, kterému byl věnován druhý blok, je úkolem nejen zákonodárců v celé Evropě, ale také soudů ve správním soudnictví. Ve třetím bloku pak bylo kolokvium zakončeno zamyšlením nad hrozbami, které turbulentní svět počátku 21. století přinese do oblasti poskytování informací a ochrany osobních údajů.

V jednotlivých panelech vystoupili řečníci z Belgie, Finska, Litvy, Francie, Polska a Estonska. V rámci debaty, která následovala po přednesených příspěvcích, bylo diskutováno mj. téma právního a institucionálního zajištění svobodného přístupu k informacím a ochrany osobních údajů. V některých evropských státech existují jak úřady na ochranu přístupu k informacím, tak i na ochranu osobních údajů (např. Belgie, Chorvatsko, Francie, Itálie, Portugalsko, Španělsko), v jiných zemích byl zřízen stejně jako v České republice pouze orgán pro ochranu osobních údajů (např. Rakousko, Finsko, Řecko, Lotyšsko, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Švédsko), a v několika státech ochranu obou hodnot na úrovni veřejné správy zajišťuje jeden úřad (např. Německo, Švýcarsko). Zmíněny byly rovněž zajímavé případy z praxe týkající se poskytování informací o místech výskytu chráněných živočichů, o spolupracovnících ministerstva státní bezpečnosti (Stasi), o personáliích soudců apod. Diskutovanou problematikou byla rovněž anonymizace a zveřejňování soudních rozhodnutí. I v této oblasti existují rozdíly. Ačkoli většina správních soudů v Evropě svá rozhodnutí anonymizuje, některé země zaujaly opačný přístup. Anonymizace soudního rozhodnutí je na úvaze soudu, případně na žádost účastníků, např. v Estonsku nebo Belgii, anebo k ní dochází pouze v taxativně stanovených případech, např. v Irsku. Na ústupu jsou rovněž tištěné sbírky soudních rozhodnutí. Většina správních soudů svá rozhodnutí zveřejňuje především prostřednictvím svých webových stránek a veřejně dostupných databází.

Jubilejní 25. kolokvium v Praze navázalo na závěry semináře, který se loni v květnu uskutečnil v rámci českého předsednictví Nejvyššího správního soudu v Brně na téma „Nejvyšší správní soudy a vývoj práva na publicitu, soukromí a informace“. Je obvyklé, že každá předsednická země vybere z oblasti správního soudnictví své tzv. nosné téma, kterému se po odborné stránce věnuje v rámci svého dvouletého předsednictví; pro Českou republiku to byl právě svobodný přístup k informacím.