„Patologické rozšíření torakoabdominální aorty ohrožuje pacienty na životě tím, že vzniká riziko ruptury neboli prasknutí takto změněné aortální stěny. Studie ukazují, že riziko ruptury významně stoupá při velikosti výdutě nad 5 cm a s každým dalším jejím zvětšením se zvyšuje. Výduť větší než 8 cm má 80procentní riziko ruptury do jednoho roku od doby, kdy byla diagnostikována,“ říká primář oddělení cévní chirurgie Nemocnice Na Homolce prof. MUDr. Petr Štádler, Ph.D.

Výduť postihující současně hrudní i břišní aortu je velmi závažné cévní onemocnění. Podle statistik se vyskytuje 10,4 případů tohoto onemocnění na 100 tisíc obyvatel ročně. Střední věk pacientů se pohybuje mezi 59 a 69 roky, větší výskyt je zaznamenán u mužů, a to v poměru dva až čtyři muži ku jedné ženě. Podle Štádlera je pro úspěšné zvládnutí chirurgické léčby nezbytný multioborový přístup. Chirurg musí intenzivně spolupracovat s anesteziologem, intenzivistou, perfuzionistou, neurologem nebo také s neurochirurgem.