Mnozí lidé si vůbec nepřipouštějí, že i oni spadají do rizikové skupiny. Když se řekne kardiak, většina z nás si totiž představí člověka, který prodělal infarkt, má bypass, anginu pectoris a podobně. Ne každý, komu hrozí nebezpečí komplikací z horka, o tom ale ví. Cítí se zdráv a netuší, že má třeba zvýšenou hladinu cholesterolu nebo má blízko k poškození cévní stěny, které dost často nelze předem diagnostikovat.

„Za kardiaky považujeme obecně všechny pacienty, kteří trpí různými kardiovaskulárními onemocněními chronického typu,“ říká profesor Petr Neužil, primář Kardiologického oddělení Nemocnice Na Homolce. „Z hlediska zvýšeného rizika vzniku komplikací v důsledku extrémně teplého počasí bych je rozdělil do čtyř skupin. Do první skupiny bych zařadil všechny s onemocněním věnčitých tepen, ty, kteří mají diagnostikovanou anginu pectoris nebo prodělali infarkt myokardu. Druhou skupinu by tvořili například pacienti se srdeční arytmií, po operaci chlopní a ti, kteří inklinují k tvorbě trombů. Ve třetí skupině by byli potenciální kardiaci, tedy ti, kteří mají rizikovou rodinnou anamnézu nebo vyšší hladinu cholesterolu. V poslední skupině by pak byli pacienti léčení s jinými chorobami, například se zhoršenou funkcí ledvin nebo s cévním onemocněním, které představují zvláště v horku velkou zátěž pro kardiovaskulární systém.“

V horku je mimořádně důležité pít dostatečné množství vody

Organizmus se s vysokými teplotami vyrovnává pomocí řady termoregulačních mechanizmů. Jedním z nich je rozšíření cév, kterým je zajištěn odvod tepla. Na to se ale spotřebuje velké množství vody. Pokud dojde k jejímu úbytku, sníží se objem cirkulující krve a poklesne krevní tlak, což nastartuje kompenzační mechanizmy, jako je například zvýšení frekvence srdeční činnosti, zesílení kontrakcí srdečního svalu aj. Zdravý člověk zvládá tyto regulační pochody bez problémů. Naproti tomu třeba u nemocného s ischemickou chorobou srdeční způsobí klesající průtok krve srdečními tepnami nedostatečné okysličení srdečního svalu. Následkem je vznik nebo prohloubení anginy pectoris (projevuje se typickou bolestí na prsou) a v extrémních případech přichází i infarkt myokardu. Rozšíření cév spolu s dehydratací a výrazným poklesem tlaku může vést také k narušení srdečního rytmu či k nedokrevnosti mozku. Zahušťování krve při nedostatku vody pak může být u některých jedinců příčinou zvýšené tvorby krevních sraženin, které putují cévním řečištěm a mohou ucpat některou z důležitých tepen a způsobit mozkovou mrtvici nebo plicní embolii.