Program konference byl zaměřen především na sdílení zkušeností se zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“), který je rok účinný. Zároveň byla věnována pozornost využití některých nových institutů a příležitostí, jež ZZVZ zadavatelům a dodavatelům veřejných zakázek přinesl.

Vlastimil Fidler, pověřený zastupováním pozice náměstka ministryně pro místní rozvoj, se ve svém příspěvku věnoval možnostem uplatnění zákonem povolených změn závazků ze smlouvy na veřejnou zakázku dle § 222 ZZVZ. V této souvislosti jsou zajímavé výsledky ankety, která byla mezi účastníky konference uspořádána. Především je zde zřetelná spokojenost zadavatelů s tím, že nová právní úprava vyřešila problémy, s nimiž se zadavatelé potýkali při zadávání tzv. víceprací a dodatečných služeb v době předchozího zákona č. 137/2006 Sb. Na druhou stranu zadavatelé, poradci i dodavatelé dle uskutečněné ankety shledávají praktickou aplikaci § 222 jako příliš složitou a mohou mít s ní potíže. Současně však respondenti nevidí problém v tom, že tuzemské limity pro změny závazků ze smlouvy jsou dle ZZVZ přísnější, než umožňují evropské směrnice. Mají však za to, že by se do těchto limitů neměly započítávat svou absolutní hodnotou neprovedené práce či služby (odpočty).

Pavel Herman (MMR) seznámil účastníky s povinností elektronické komunikace a s pravidly, jež se na tuto povinnost vztahují. Upozornil i na oblasti a fáze zadávacího procesu, které jsou dle stávajícího názoru MMR z této povinnosti vyňaty (např. úkony zadavatele před zahájením zadávacího řízení či interní komunikace u zadavatele). Povinnost elektronické komunikace se od 18. dubna 2017 týká všech organizačních složek státu, České národní banky a centrálních zadavatelů. Od 18. října příštího roku budou mít povinnost komunikovat v zadávacím řízení elektronicky všichni zadavatelé a účastníci zadávacího řízení. „Zavedení elektronické komunikace v rámci zadávacích řízení, je jedním ze smyslu a účelu zákona o zadávání veřejných zakázek. Jedná se o závazný cíl uložený národním státům evropskými směrnicemi. Abychom mohli těmto závazkům dostát, je třeba jasně stanovit sankční mechanismus za nedodržení povinnosti elektronické komunikace. Tím sankčním mechanismem je jedině možná absolutní neplatnost úkonů, u nichž není povinnost elektronické komunikace dodržena,“ vyvozuje Pavel Herman a zároveň dodává, „povinnost elektronické komunikace se v souladu se směrnicemi však nevztahuje na komunikaci s vybraným dodavatelem, a tedy i úkon uzavření smlouvy.“ V souladu s občanským zákoníkem je možné zhojení neplatných úkonů v zadávacím řízení, a to za podmínky souhlasu obou stran. Samozřejmě nelze zhojit úkony dle § 28 odst. 2 ZZVZ (podání nabídky, předběžné nabídky či žádosti o účast). Koncept absolutní neplatnosti úkonů zadavatele v zadávacím řízení, nebyla-li u nich dodržena forma elektronické komunikace, byl pro řadu účastníků novinkou, což ostatně bylo zřejmé i z realizované ankety, dle níž názor na neplatnost není mezi účastníky jednoznačný.

Zároveň 79 % zadavatelů a poradců přiznává, že se v rámci elektronické komunikace v zadávacím řízení potýká s problémy při požadavku na předložení elektronických originálů či úředně ověřených kopií dokladů o kvalifikaci ze strany dodavatelů, kterým není zcela zřejmé, co je elektronický originál dokladu a elektronicky konvertovaný dokument s platností ověřené kopie. Pouze 4 % zadavatelů a poradců uvádí, že s tímto nemá žádné problémy.