Přestože Národní akční plán čisté mobility, schválený v roce 2015 vládou ČR, měl vytvořit vnitrostátní rámec politiky pro rozvoj trhu alternativních paliv v odvětví dopravy, z dosavadního postupu je zřejmé, že Česká republika stále postrádá sjednocenou základní vizi, jakým směrem by se měl rozvoj čisté mobility a jeho podpora ubírat.

Namísto toho jsou přijímány dílčí závazky a poskytovaná podpora některým vybraným druhům pohonných hmot. Na úrovni vlády neexistuje centrální koordinační místo, které by rozvoj čisté mobility strategicky řídilo, místo toho se na plnění opatření obsažených v plánu podílí celkem osm resortů.

Rovněž podpora čisté mobility s využitím evropských fondů je roztříštěna do tří operačních programů (Operační program Podnikání a inovace, Operační program Doprava a Integrovaný regionální operační program) s rozdílným přístupem k vypisování výzev. Za těchto podmínek se předkládaná informace omezuje na pouhé konstatování probíhajícího vývoje a z jejího textu čiší koncepční bezradnost.