Není dobré spoléhat na to, že budou cestu do školy zvládat bez potíží. Spíše naopak. Rodiče nejednou přeceňují schopnost svých ratolestí bezpečně se pohybovat v silničním provozu. Zvláště chování dětí ve věku do 11 let bývá často nevyzpytatelné. Zkrátka přemýšlejí a jednají jinak než dospělí. Nejen s novopečenými školáčky je proto dobré ještě před zahájením školního roku opakovaně projít či projet trasu od domova do školy a zpět. Za dne a po trase, kterou znají, potřebují dohled dospělého přibližně do 7 let. Ovšem i malá změna nacvičené trasy jim může způsobit v hlavách zmatek. Bezpečný pohyb po rušných ulicích a víceproudých komunikacích samostatně dobře zvládnou do 12 let. Zkrátka žáčci prvního stupně základní školy jsou s ohledem na dopravní bezpečnost nespolehliví.

Dítě jako chodec

Cesta vhodná pro dospělého nemusí být tou nejlepší variantou. Na dítě mohou číhat nebezpečí v podobě přecházení přes rušné ulice v místech, kde nejsou přechody pro chodce či kde není provoz chodců řízen semafory. Prvňáček může narazit na komplikace, které dospělák nevnímá. Neuškodí opakovaně projít s dítětem celou vytipovanou trasu. Podrobně mu vysvětlit, kudy jít a kde přecházet. „Dítě by mělo mít prostor, aby se mohlo samo průběžně ptát. Svými otázkami často doprovázejícímu rodiči naznačí, že mu něco není jasné, případně, že v něčem vidí velký problém. Na vše je třeba dívat se dětskýma očima. Co vidí dospělý, často bývá malému školákovi ukryto,“ upozorňuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti. Všechno je nutno vysvětlovat natolik názorně, aby si to dítě umělo představit, a umělo tak najít správné řešení.