Původně úzce vymezenou působnost veřejného ochránce práv, který chrání lidi před jednáním vybraných veřejných úřadů a institucí, zákonodárci v minulosti už několikrát rozšířili o lidskoprávní agendy, jako je například ochrana práv osob omezených na svobodě, oblast rovného zacházení a ochrany před diskriminací nebo monitorování práv osob s postižením. Česká republika ale zatím stále nezřídila nezávislou národní instituci pro lidská práva (NHRI) s širokým mandátem na ochranu a podporu lidských práv na národní úrovni.

„Některé úkoly této instituce částečně plní právě veřejný ochránce práv. Ten ale nemá široký lidskoprávní mandát ve smyslu Pařížských principů. Řada lidskoprávních oblastí tak zůstává bez systematického monitoringu nezávislé lidskoprávní instituce,“ připomněl ombudsman Stanislav Křeček ve zprávě, kterou letos zaslal Radě OSN pro lidská práva jako podklad pro čtvrtý cyklus takzvaného Univerzálního periodického přezkumu stavu lidských práv v ČR.

Díky čtyřletému projektu financovanému z Norských fondů může veřejný ochránce práv lidskoprávní perspektivu ve svých současných agendách posilovat. Tím se zároveň připravuje na možné přijetí role NHRI v případě, že by ji stát svěřil právě veřejnému ochránci práv.