Když přijel v pátek 15. června pan profesor Rudi Mattoni po tiskové konferenci v Grandhotelu Pupp do Kyselky, ještě než vystoupil z vozu, rozrušeným hlasem opakoval: "Jesus! Jesus!" Pak z vozu vystoupil a řekl: "Kalifornští houmlesáci by se o ty domy postarali líp. Je to strašné. Byl jsem tu před šesti sedmi lety, ale ty domy vypadají, jako by se staly cílem útoku nějaké vojenské jednotky v Afghánistánu." Pan Mattoni byl stavem domů, které vlastní Karlovarské minerální vody a nastrčená firma RIS, velmi rozrušen. Jeho maminka mu často vyprávěla o lázních, které velmi milovala. Panu Mattonimu se dostalo od KMV stejné "cti" jako prezidentu republiky. Po druhé za dvacet let zde areál hlídá najatá bezpečnostní agentura, která střeží, aby nikdo nemohl vstoupit na pozemky tohoto minerálkového gigantu. Právě KMV totiž před dvěma lety skoupily většinu pozemků v lázeňském území včetně přístupových cest ke všem domům. Nastrčenému vlastníkovi tak zůstaly v majetku jen holé domy. Petr Dostál z C.T.S.-DUO (nově RIS), která je bílým koněm KMV, odmítl štábu pořadu Reportéři ČT možnost natočit pana Mattoniho, jak se prochází Mattoniho vilou. Prý proto, jak novináři o návštěvě pana Mattoniho informují.

Pan Mattoni se po hodinové procházce vydal do Trinkhalle, dnes budovy kina, která byla do posledního místa zaplněna zvědavými občany. Poté, co vstoupil, začali lidé bouřlivě tleskat a někteří z nich provolávali "Ať žije pan Mattoni!" Společně se starostkou obce Petrou Hoffmannovou, překladatelkou Silvií Marinovovou, mistrem tesařem a členem prezidia ASORKD Petrem Růžičkou a Martinem J. Kadrmanem, se pan Mattoni usadil a dojemně se díval na tak bohatou účast. Po slavnostním uvítání občanům přiblížil svůj profesní život biologa a pedagoga na kalifornské univerzitě, ale dotkl se i svého dětství, které provázely maminčiny vzpomínky na Kyselku. "Byl jsem tu na konci dvacátých let. Byl jsem ještě v maminčině bříšku. Narodil jsem se však v Los Angeles," začal pan Mattoni vyprávět svůj životní příběh, který je plný osobních i dějinných zvratů. "Byl jsem s manželkou v kině na filmu James Bond - Casino Royale a když vstupoval Daniel Craig do kasina, vyskočil jsem z křesla a zakřičel: ´To je můj hotel!´. Babička Adéla totiž  Grandhotel Pupp vlastnila." Vzhledem k tomu, že se pan Mattoni nenarodil v Československu, nemohl podle zákona na tento světoznámý hotel uplatňovat restituční nárok.

Beseda s občany se samozřejmě dotkla i současného stavu odkazu Heinricha von Mattoniho. "Pradědeček Kyselce věnoval dvě třetiny svého života. Nikdy jsem nenárokoval tento majetek a nehrála v tom role druhé světové války nebo komunismu. Členové rodiny své podíly prodali ještě před válkou. Ale Karlovarské minerální vody mají morální odpovědnost za odkaz jménem Mattoni. Já si totiž své jméno na rozdíl od nich nevybral, nekoupil jsem si ho ani jej nemám obchodně chráněné," pan Mattoni byl přerušen bouřlivým potleskem. "Já jsem biolog a vím, že v přírodě nemůžete opravit zničený ekosystém, protože je to natolik komplikovaná věc, že ji nelze nahradit ničím identickým. Ale to, co člověk vybuduje, lze i člověkem opravit a proto jsem přesvědčen, že pokud pan Vinař na své přednášce Meze a limity záchrany lázní Kyselka řekl, že zastavení devastace všech domů, které by spočívalo v zastřešení, by stálo maximálně 60 milionů korun, je možné lázně zachránit." Pan Mattoni byl opět přerušen bouřlivým potleskem. "Kdyby se tolik, kolik Vás tu dnes je, sešlo v Kalifornii, způsobilo by to revoluci. Jsem nadšený z toho, jak moc vám leží na srdci záchrana Kyselky. Někdo říká, že holá záchrana by stála 60 milionů, jiný řekne, že by stála 250 milionů korun. Já to neumím posoudit, nejsem stavitel. Ale řeknu Vám ze své praxe, že pokud chce někdo na něčem vydělat, udělá práci za pětsetkrát vyšší cenu a jiný, například občanské sdružení, které je motivováno láskou a úctou k místu, tu práci udělá za desetinovou cenu. A já říkám, že jen hlupák a ignorant může říct, že lázně nelze zachránit. Podívejte se, jak byla složitá rekonstrukce Sixtinské kaple. Takhle složitá by rekonstrukce lázní jistě nebyla," dodal profesor Mattoni.

Pro pana Mattoniho byla beseda v některých okamžicích velmi dojemná. "Vy už si na mně pane Mattoni asi nepamatujete, ale když jste tu byl v roce 1991, potkali jsme se v Mattoniho vile. Měla jsem tu děti z Vietnamu." Dáma zralého věku ani nestihla doříct větu, pan Mattoni vyskočil ze židle a s dojetím ji objal a políbil: "Můj Bože, samozřejmě, že si na Vás pamatuji." Druhou dojemnou chvílí bylo pro pana Mattoniho nečekané rodinné setkání. Viceprezident ASORKD Martin J. Kadrman řekl: "Pane Mattoni, rád bych Vám představil Vašeho pradědečka. Lázeňskou sezonu zde před dvěma měsíci otevíral dvorní dodavatel pan Heinrich von Mattoni. Mnoho lidí se ptalo, kdo jím ve skutečnosti byl. Jedna paní se dokonce paní starostky ptala, zda to byl opravdu pan Mattoni a ona, s přímočarostí sobě vlastní a se smyslem pro humor, odpověděla, že samozřejmě ano. Pane Mattoni, rád bych Vám představil dlouholetého ředitele karlovarského divadla a vynikajícího herce Břetislava Teteru." Sálem se rozezněl bouřlivý potlesk, pan Mattoni vstal, podal panu Teterovi ruku a objal jej.