Konfliktním bodem přijaté regulace v průběhu jejího projednávání bylo zejména jednotné „zastropování“ poplatků, které banky účtují za zpracování transakcí platebními kartami. (Nově: pro platby debetními kartami bude strop 0,2 procenta z placené částky, u transakcí kreditními kartami 0,3 procenta, přitom horní limit se bude týkat jak domácích, tak přeshraničních plateb kartou.)

„To učiní trh transparentním a postupně by nižší poplatky měly vést k nižším cenám pro uživatele karet“, zdůvodňovala svoji iniciativu Evropská komise. A aktuálně je dokonce tato úspora pro spotřebitele vyjádřena v konkrétních číslech: prý má omezení poplatků přinést „roční úsporu 730 milionů eur (20 miliard korun) na straně spotřebitelů a šest miliard eur (163,6 miliardy korun) na straně obchodníků“. Za obchodníky se vyjadřovat nebudu, ostatně zřejmě oni regulaci úspěšně vylobovali (a pochybuji, že ze svého „krajíce“ dají spotřebiteli množství více než malé). I některé spotřebitelské asociace regulaci poplatků podpořily (ostatně ony často podporují každou regulaci), avšak neiniciovaly ji.