Důraz na pěstování vybraných plodin a rigidní, centrálně stanovovaný systém vyústil v závažné zásobovací potíže, pěstování plodin na nevhodných polích a přehánění papírových výnosů. Nové stanovisko čínské vlády klade místo kvantity větší důraz na kvalitu vyprodukovaných potravin. Výsledkem by měl být růst dovozu obilovin ze zemí, které mají na jejich pěstování více půdy a lepší podmínky, například ze Spojených států, Austrálie, Kanady a Ukrajiny.

Situace Číny, která má dle oficiálních informací zamořenou pětinu půdy, připomíná v mnohém problémy České republiky, kde musí hygienické stanice řešit překračování limitů pesticidů a dusičnanů v pitné vodě. Obě země mají obdobný problém se strategickými zdroji, ale řešení jsou naprosto odlišná. Zatímco Čína jde cestou protržních reforem, Česká republika se pod tlakem velkoprodukční agrární lobby pomalu vrací k systému dob minulých.

Shodou okolností právě nyní Ministerstvo zemědělství nastavuje rámce dlouhodobé zemědělské politiky do roku 2020 a záleží tedy na něm, kolik racionality prokáže vůči iracionálním populistickým návrhům, které selhaly všude ve světě. Typickým příkladem neúspěšného pokusu o ovládnutí tržních mechanismů centrálním plánováním je Severní Korea se svou oficiální státní ekonomickou doktrínou ču-čche absolutní soběstačnosti, včetně potravinové. Právě aplikace myšlenek ču-čche způsobila hlubokou ekonomickou krizi Severní Koreje a její závislost na státech, které jsou ochotny ji podporovat.

Už před 200 lety bylo zdokladováno, že zdrojem bohatství jednotlivců i národů je nikoliv snaha o co nejširší soběstačnost, ale svobodný obchod, resp. schopnost dělby práce, kdy se každý specializuje na produkci, ve které má komparativní výhodu. Takovou obecnou výhodou je pro Českou republiku dlouhodobě průmysl. V zemědělství se toto týká strategických komodit, jako mléko či obilí, ve kterých je Česko už dnes vysoce exportní zemí. Záleží tedy jen na vyspělosti daného národa, zda je schopen si tyto zákonitosti uvědomit a uvolnit zdroje lidské i kapitálové pro produktivnější práci v průmyslu či ve službách.