Sociálním demokratům hrozí osud Dělnické strany, vláda obdržela podnět k jejímu rozpuštění

Podnět podala Nela Lisková, bývalá členka této politické strany z Ostravy, a to z důvodu dlouhodobého porušování zákona a vnitřních pravidel ze strany konkrétních orgánů a funkcionářů této politické strany. Právě z Moravskoslezského kraje pochází největší počet případů porušování zákona ze strany ČSSD. Vláda se obdobným podnětem zabývala již na podzim roku 2014, kdy však konstatovala, že soudní rozsudky konstatující protizákonné postupy ze strany ČSSD nejsou dosud pravomocné a celou záležitost smetli ministři v čele s premiérem za ČSSD ze stolu. I pod tehdejším návrhem je podepsána právě Nela Lisková. Od této doby však již vnitrostátní soudy opakovaně a též již pravomocně rozhodly o tom, že Česká strana sociálně demokratická porušuje zákon a jedná v rozporu s vlastními Stanovami, registrovanými u Ministerstva vnitra.

„Nelíbí se mi, že ČSSD se ze svých chyb nepoučila a nadále postupuje protizákonně a porušuje práva svých členů,“ konstatuje Nela Lisková. „Vládní strana, která na svoji činnost pobírá desítky miliónů z veřejných prostředků, tedy z daní nás všech, si nemůže dovolit porušovat demokratické principy, vylučovat nedůvodně své členy a názorové odpůrce, bezdůvodně rušit celé stranické organizace,“ doplňuje Nela Lisková.

Vláda je povinna se podnětem zabývat, v případě její nečinnosti může návrh posoudit a příslušné kroky učinit i Prezident České republiky. „Panu prezidentu Miloši Zemanovi byl také návrh v jednom vyhotovení dnešního dne doručen. Podnět k projednání byl současně odeslán na vědomí Evropské komisi a Poslanecké sněmovně, neboť jednou ze skutečností, na kterou se v podnětu také upozorňuje, je netransparentní financování volební kampaně ČSSD,“ komentuje další kroky Nela Lisková. „Pokud vrcholný politik ČSSD, náměstek hejtmana Olomouckého kraje Alois Mačák disponuje darovanými penězi na volební kampaň, a ČSSD jako vládní strana takové peníze neeviduje a nejsou zahrnuty v její výroční zprávě, měl by se touto věcí zabývat Kontrolní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu,“ myslí si Nela Lisková.

V podnětu se dále poukazuje na několik konkrétních příkladů protizákonné činnosti ČSSD, kdy v řadě případů museli členové této politické strany či občané České republiky vyhledat jako obranu proti flagrantnímu a opakovanému porušování svých práv a svobod cestu podání soudní žaloby. Rozhodně nejde o ojedinělé případy porušování Stanov ČSSD, zákona nebo základních svobod členů dané politické strany a občanů České republiky, nejde o aktivity jednotlivce či skupiny osob. V rámci orgánů ČSSD nefunguje efektivní kontrolní systém, kontrolní orgány ustavené v rámci Stanov této politické strany nerozhodují v řádných lhůtách a jejich rozhodnutí pak v naprosté většině případů postrádají jakákoliv relevantní odůvodnění. Na svá jednání v drtivé většině případů tyto kontrolní orgány ani nezvou ty osoby, o jejichž právech a povinnostech se v daných případech jedná a rozhoduje.

Podnět k projednání návrhu na rozpuštění České strany sociálně demokratické naleznete ZDE.

ČSSD opakovaně nerespektuje závěry pravomocných soudních rozhodnutí, vydaných vnitrostátními soudy, což je ostatně v poslední době začasto komentováno i veřejnými sdělovacími prostředky - tzv. případ Altner. Tento případ, kdy ČSSD nerespektuje pravomocný soudní verdikt, který této politické straně v pariční lhůtě ukládá povinnost plnění dluhu v penězích, je ukázkovým příkladem, jak by demokratická politická strana neměla postupovat.

„Zjevně si funkcionáři ČSSD neuvědomují, že jednání této politické strany navenek není poměřováno pouze běžnými měřítky, které by mohly platit pro "běžné" strany soudního sporu v rámci hodnocení jejich procesní taktiky,“ dodává Nela Lisková. Podle ní pak politická strana, navíc vládního charakteru, musí svoji činnost vždy poměřovat prizmatem respektování povinností, které jsou politickým stranám jako závazné stanoveny právě zákonem číslo 424/1991 Sb.

Jako příklady zásadních porušování vnitřních pravidel ČSSD, práv a svobod členů této politické strany a občanů, resp. porušování zákona o politických stranách, se v podnětu uvádějí tyto konkrétní případy:

A) MÍSTOSTAROSTA RADIM LAUKO - POLITICKÁ LIKVIDACE A VYLOUČENÍ Z ČSSD

B) KATEŘINA KADLČÍKOVÁ, FILIP LAHODA - PORUŠENÍ PRÁV DLE STANOV ČSSD

C) RICHARD BEDNAŘÍK - NÁTLAK NA VOLENÉHO ZÁSTUPCE, VYLOUČENÍ Z ČSSD

D) PAVEL NĚMEC - POLITICKÁ LIKVIDACE, ÚČELOVÉ VYLOUČENÍ Z ČSSD

E) HELENA KULINOVÁ - POLITICKÁ LIKVIDACE, ÚČELOVÉ VYLOUČENÍ Z ČSSD

F) MIROSLAV POSPÍŠIL - POLITICKÁ LIKVIDACE, ÚČELOVÉ VYLOUČENÍ Z ČSSD

G) KVĚTOSLAV URBÁŠEK - POLITICKÁ LIKVIDACE, ÚČELOVÉ VYLOUČENÍ Z ČSSD

H) JIŘÍ ŠTIPSKÝ - POLITICKÁ LIKVIDACE, ÚČELOVÉ VYLOUČENÍ Z ČSSD

CH) MARTIN SUCHÁNEK - POLITICKÁ LIKVIDACE, ÚČELOVÉ VYLOUČENÍ Z ČSSD

I) MO ČSSD OSTRAVA-VÝŠKOVICE, MO ČSSD MOHELNICE - ÚČELOVÉ ZRUŠENÍ MÍSTNÍ ORGANIZACE ČSSD, LIKVIDACE NÁZOROVÝCH OPONENTŮ

V textu podání se současně poukazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 27.12.2011 sp.zn. II.ÚS 1969/10, v němž se mj. uvádí, že politické strany v demokratickém právním státě musí respektovat v rámci své činnosti "minimální standard" vnitrostranické demokracie, tj. nejen že jsou povinné přijmout demokratické stanovy a demokratickým způsobem ustanovit své orgány, ale také respektovat princip otevřenosti (transparentnosti) umožňující vnitřní i vnější (přístup k informacím ze strany veřejnosti) kontrolu činnosti politické strany (např. v oblasti financování či členství), dále garantovat svobodnou a demokratickou vnitrostranickou soutěž (volba vedení a statutárních orgánů, výběr kandidátů a tvorba kandidátních listin) ovládanou principy většinového rozhodování, ochrany menšin (opozice) a rovnosti šancí. Politické strany jsou dále dle uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR povinny zajistit legitimitu přijímaných rozhodnutí (vycházející "ze spodu" z široké členské základny) a rovněž garantovat principy týkajících se vnitřní organizační struktury (zabraňující nadměrné oligarchizaci strany či zákaz "vůdcovského" principu vedení).

Flagrantní porušování a nerespektování uvedeného minimálního standardu principů a pravidel vnitrostranické demokracie pak v konečném důsledku může vést k rozpuštění politické strany, což dále ve svém nálezu konstatuje Ústavní soud ČR. Podle zmíněného nálezu Ústavního soudu ČR musí politická strana, má-li být považována za demokratickou, garantovat svým členům zejména právo participace (hlasování, iniciace návrhů) na vnitrostranických rozhodovacích procesech, právo kandidovat (za podmínek rovných šancí), právo opozice, právo na informace o dění v politické straně a v neposlední řadě i právo domáhat se ochrany či nápravy u vnitrostranických orgánů. K uvedenému výčtu je třeba přiřadit i vnitrostranické rozhodovací procesy spojené se vznikem (odmítnutí členství politickou stranou), resp. nedobrovolným zánikem členství jednotlivce v politické straně (vyloučení ze strany), kdy předem stanovené podmínky či konkrétní důvody politické strany pro učinění takových rozhodnutí (o nepřijetí či vyloučení) musí rovněž respektovat principy a pravidla vnitrostranické demokracie a vyvarovat se tak hrozbě nepřípustného zásahu do základních práv daného jednotlivce.

V uvedených konkrétních případech ze strany orgánů a funkcionářů ČSSD k flagrantnímu porušení Stanov této politické strany, k porušení zákona a základních lidských práv a svobod členů této politické strany i občanů České republiky. Ve všech případech byla dána možnost orgánům ČSSD zjednat ve věci nápravu, vždy byly osloveny kontrolní orgány včetně ústředních kontrolních orgánů, vždy bylo na problém a nutnost jeho řešení upozorněno vedení ČSSD. Žádný orgán však nikdy nezjednal nápravu, jedinou reakcí pak bylo, že si ČSSD najala proti vlastním členům právního zástupce. V řadě soudních sporů, které dnes řeší některé závažné problémy porušování Stanov ČSSD, zákona, nebo základních lidských svobod, uplatňuje tato politická strana zjevně obstrukční postupy, což ostatně konstatoval i samotný soud. Ze strany právního zástupce této politické strany jsou podávány irelevantní námitky ve vztahu k soudnímu jednání, jsou podávány opravné prostředky v situacích, kdy zjevně nemohou být taková podání úspěšná, je aplikován postup, jehož snahou je pouze oddálit konečné rozhodnutí soudu ve věci, což ale ve většině případů má přímý negativní dopad do osobní sféry členů této politické strany, kteří tak nemohou například vykonávat svoje členská práva, nemohou kandidovat ve svobodných volbách, ocitají se v právním slova smyslu v právním vakuu. ČSSD se v žádném probíhajícím soudním sporu nevyjádřila k podstatě věci, nikdy nereagovala na obsah žalob jako takových. Postup ČSSD, vládnoucí strany!, která nereaguje včas ani na termínované výzvy soudu, označil Obvodní soud pro Prahu 1 v jednom ze shora uvedených případ za obstrukční postup. Vládnoucí strana, nerespektující výzvy orgánu moci soudní, to jistě není standardní postup ze strany politického subjektu, který sám sebe řadí mezi demokratické politické strany.

V podnětu se také poukazuje na jistý "střet zájmů" u Vlády České republiky, když ČSSD má aktuálně ve Vládě České republiky zastoupení v podobě obsazení funkce Předsedy Vlády České republiky a ministrů této vlády. Podle Nely Liskové by se členové Vlády České republiky, nominovaní za politickou stranu ČSSD, neměli jednání a hlasování o tomto podnětu jakkoliv aktivně účastnit, resp. o podání návrhu Nejvyššímu správnímu soudu na pozastavení činnosti ČSSD, rozhodovat.

Vláda má nyní 30 dnů na projednání podnětu a rozhodnutí o tom, zda se obrátí či neobrátí s návrhem na rozpuštění nebo pozastavení činnosti ČSSD na Nejvyšší správní soud. Pokud vláda v této lhůtě nerozhodne, může návrh k soudu podat i Prezident.

Nela Lisková, Ostrava