IV. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) vyhověl stěžovatelce a zrušil usnesení Nejvyššího soudu, rozsudek Městského soudu v Praze a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na zachování lidské důstojnosti a na osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména, právo domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu a právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím soudu.

Stěžovatelka, profesí advokátka, byla téměř šest let stíhána pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. Nejvyšší soud vydal ve věci dvakrát kasační rozhodnutí, v důsledku čehož byla stěžovatelka nakonec zproštěna obžaloby. Mezi tím byla pravomocně odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody a k zákazu výkonu advokacie, dvouletý trest zákazu činnosti stěžovatelka vykonala v plném rozsahu. Stěžovatelka je přesvědčena, že Česká republika porušila nepřiměřeně dlouhým, nezákonným a bezdůvodným trestním stíháním její práva a proto se v řízení před obecnými soudy žalobou proti státu domáhala přiměřeného zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu. Celkově v tomto řízení požadovala částku ve výši 1 350 000 Kč (1 200 000 Kč náhrada za nemajetkovou újmu, 150 000 Kč náhrada za nesprávný úřední postup). Obvodní soud pro Prahu 2 jí přiznal za nezákonné rozhodnutí ¼ a za nesprávný úřední postup 1/3 požadované částky. Městský soud v Praze jako odvolací soud přiznané finanční zadostiučinění výrazně snížil, neboť trestná činnost podle něj nebyla natolik závažná, byť došlo k dvojímu odsouzení a vykonání trestu. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl.