Ministerstvo, které je jedním z vrcholných orgánů výkonné moci ve státě, přitom svou reakcí zpochybňuje autoritu Nejvyššího správního soudu a jeho kompetentnost k výkladu práva.

V prvé řadě je třeba zdůraznit, že ÚOHS nikdy v průběhu správního řízení nekonstatoval, že předmětné zadávací řízení je v souladu se zákonem. Ministerstvo tvrdí, že Úřad tak učinil 30.7.2015 zamítnutím návrhu společnosti ICZ a.s. na vydání předběžného opatření. Předběžné opatření je nicméně pouze procesní prostředek, kterým se má zamezit zmaření předmětu řízení. Úřad chtěl co nejméně blokovat postup zadavatele, a proto předběžné opatření nejprve nevydal. Když však zadávací řízení dospělo do fáze, kdy by zadavatel mohl podpisem smlouvy správní řízení o návrhu zmařit (v případě podpisu smlouvy odpadá důvod řízení a musí být zastaveno pro bezpředmětnost) a kdy již Úřad věděl o chybě v zadávací dokumentaci, bylo nutno 13.8.2015 předběžné opatření vydat.

Pochybení Ministerstva dopravy ČR spočívá v použití příliš obecného pojmu „vzdělání technického směru“ v požadavcích na kvalifikaci realizačního týmu uchazečů.