Úřad není součástí zákonodárné moci, je správním orgánem, který aplikuje a vykládá zákonodárcem přijatá pravidla. Nemůže a nebude polemizovat s krokem zákonodárce, který včlenil do zákona o zadávání veřejných zakázek poplatek za podání podnětu, v němž je zpochybňován postup zadavatele.

Falešný je i údiv pana Skuhrovce nad tím, že by jedním z impulzů přijetí normy mohl být i podnět zaslaný na Úřad sdružením Oživení. Jednalo se podnět k zahájení správního řízení, v němž stěžovatelé požadovali potrestání 4 031 zadavatelů v celé České republice, mezi nimiž bylo 35 % všech obcí na území České republiky, 10 krajů, všechna ministerstva, 15 státních podniků, občanská a zájmová sdružení, školy, nadace, vědecké výzkumné instituce a mnozí další, kteří podle Oživení byli vinni tím, že spáchali správní delikt vymezený zákonem, a to v 267 856 případech. O tom, že šlo o účelové podání na Úřad, není již v této době pochyb. V předmětném podnětu bylo upozorněno na mnoho chyb u přibližně 20 tisíc veřejných zakázek. Úřad prošetřil všech 267 856 namítaných pochybení a zjistil, že správní delikt byl spáchán pouze v 231 případě. Zadavatele, kteří se dopustili správního deliktu dle zákona, Úřad potrestal. Tvrzení Jiřího Skuhrovce, že Úřad po sankcionování části případů "nechal věc být", není pravdivé. Úřad se vypořádal přesně dle zákona se všemi namítanými pochybeními.

Zaměstnance Úřadu stálo obrovské úsilí, aby se prošetřování tohoto hromadného podnětu nijak nedotklo ostatních šetření vedených Úřadem. Šlo o obětavou práci mnoha zaměstnanců Úřadu, včetně některých matek na mateřské dovolené, kteří si brali práci domů a pracovali přesčas. Výsledná čísla však ukázala, že úsilí bylo vynaloženo zcela nesmyslně a podatelé podnětu to museli vědět.