Putovní výstava Československý exil 20. století je projektem spolku Československý exil. „Jeho cílem je prostřednictvím kulturních a výstavních projektů připomínat fenomén exilu Čechů a Slováků z území někdejšího Československa v období 1914–1989,“ říká kurátor výstavy Miroslav Krupička. Exil pokládá za významný jev moderních československých a českých dějin, který ovlivnil osudy statisíců lidí a neměl by zůstat opomíjen v informačním chaosu současnosti.

K nejmohutnějšímu exodu ve světovém měřítku došlo ve 20. století, které zažilo dvě světové války a dvě diktatury – nacistickou a komunistickou. V důsledku toho prchaly, byly vyháněny nebo přemísťovány miliony lidí. V českých poměrech byl exil v letech 1914–1918 otázkou několika jednotlivců, v průběhu 2. světové války odešlo z území Československa asi 30.000 lidí, z toho většina židovského původu. Po válce nabyl exil masových rozměrů. Po 25. únoru 1948, označovaném komunisty jako „vítězství pracujícího lidu,“ uprchlo nejméně 60.000 lidí. Největší byla exilová vlna po 20. srpnu 1968, tedy po tzv. „internacionální pomoci bratrských armád ČSSR“. Do roku 1970 opustilo Československo podle střízlivých odhadů 150.000 osob. Z různých historických pramenů vyplývá, že v období 1968–1989 emigrovalo celkem asi 250.000 lidí, z toho většina v několika málo letech po invazi.  Události roku 1948 a 1968 tedy mají na svědomí přes 300.000 exulantů a vystěhovaných.