Stěžovatel byl 13. 1. 2022 vzat do vazby, kterou prodloužily obecné soudy napadenými rozhodnutími, neboť u něj shledaly trvání vazebního důvodu dle § 67 písm. a) trestního řádu, tedy obavu z útěku či skrývání se (tzv. vazba útěková). Stěžovatel je trestně stíhán pro podezření ze zvlášť závažného zločinu vraždy dle § 140 odst. 2 trestního zákoníku, jehož se měl dopustit v říjnu 2011 tím, že spolu s další osobou měli na objednávku za úplatu vylákat poškozeného do prostoru autoservisu provozovaného druhým spoluobviněným, který jej zde měl zastřelit nelegálně drženou zbraní, a následně měli společně tělo poškozeného odvést na odlehlé místo v lese, kde jej měli vhodit do příkopu u cesty, polít hořlavinou a zapálit. V průběhu prvního prověřování v roce 2011 a na počátku roku 2012 se policii přes veškerou snahu nepodařilo získat poznatky pro obvinění konkrétní osoby či osob, a tak byla věc odložena.

S přibližně desetiletým odstupem policie objevila svědka, který jí poskytl informace, že údajný stěžovatelův spolupachatel se mu měl svěřit, že čin spáchal, popsat jeho průběh, uvést, kdo jej měl spáchat a kdo jej měl objednat a ukázat mu místo činu. Na základě těchto poznatků policejní orgán zahájil trestní stíhání proti oběma údajným spolupachatelům a objednavateli a na návrh státního zástupce byli všichni tři vzati do vazby, která byla následně prodlužována.

Proti napadeným rozhodnutím stěžovatel namítl, že trvání důvodu útěkové vazby u něj obecné soudy dovodily pouze proto, že mu hrozí vysoký trest, což je v rozporu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) i Ústavního soudu. Rovněž podle něj nezohlednily, že průběh vyšetřování vyvrátil informace udávané svědkem, nezabývaly se změnou poměrů v průběhu trvání vazby a ve svých rozhodnutí uvádí závěry, které jsou ve zjevném rozporu se skutkovými zjištěními, která učinily, např. ohledně osobních poměrů stěžovatele či jeho podobnosti s identikitem z okolí místa nálezu těla poškozeného.