Dva muži, první a druhý stěžovatel, jsou podle práva státu Kalifornie manželé a žijí ve společné domácnosti v Kalifornii, pravidelně však navštěvují Českou republiku, kde má první stěžovatel, český občan, příbuzné. V roce 2012 stěžovatelé podle práva státu Kalifornie uzavřeli smlouvu s náhradní matkou, která donosila embryo vzniklé umělým oplodnění z vajíčka anonymní dárkyně a spermatu jednoho ze stěžovatelů (aniž by bylo známo kterého z nich), a takto se narodil třetí stěžovatel.

Rozsudkem kalifornského soudu bylo v souladu se smlouvou o náhradním mateřství stanoveno, že náhradní matka není právním rodičem tehdy ještě nenarozeného třetího stěžovatele, a že těmito rodiči jsou první a druhý stěžovatel, kteří byli po narození dítěte zapsáni jako jeho rodiče do rodného listu.

Stěžovatelé následně požádali Úřad městské části Praha 1 o vydání osvědčení o státním občanství třetího stěžovatele (svého dítěte). Úřad řízení přerušil a vyzval stěžovatele, aby zahájili řízení před Nejvyšším soudem o uznání výše zmíněného rozsudku kalifornského soudu.

Rozsudkem ze dne 22. 5. 2015 Nejvyšší soud návrhu prvního stěžovatele částečně vyhověl a rozsudek kalifornského soudu na území České republiky uznal, pokud jde o vyslovení rodičovství prvního stěžovatele, českého občana, neboť podle Nejvyššího soudu není v rozporu s českým veřejným pořádkem, pokud se dítě narodilo za použití institutu náhradního mateřství. S odkazem na tento rozsudek Úřad městské části Praha 1 vydal osvědčení o státním občanství dítěte a následně byl vystaven český rodný list třetího stěžovatele, ve kterém je první stěžovatel uveden jako otec a kolonka matky je prázdná.

Nejvyšší soud se v tomto rozsudku nijak nevyjádřil k rodičovství druhého stěžovatele (manžela prvního stěžovatele).  Stěžovatelé tedy dne 4. 8. 2015 opětovně podali Nejvyššímu soudu návrh na uznání rozsudku kalifornského soudu ve vztahu k druhému z nich. Nejvyšší soud napadeným rozsudkem tento návrh zamítl, protože se podle něj zjevně příčí veřejnému pořádku. Vyhověním návrhu by podle Nejvyššího soudu byla ve výsledku fakticky nastolena situace korespondující společnému osvojení dítěte dvěma osobami stejného pohlaví, což je stav, který české právo neakceptuje.