Okresní státní zastupitelství poté rozhodlo o pominutí důvodu vazby koluzní. Následným usnesením okresní soud rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě, a to z důvodu vazby předstižné. Stížnost proti tomuto usnesení byla krajským soudem zamítnuta. Proti oběma rozhodnutím obecných soudů podal stěžovatel ústavní stížnost, o níž Ústavní soud rozhodl nálezem sp. zn. III. ÚS 2498/23. Tehdy ústavní stížnosti částečně vyhověl, protože usnesením krajského soudu byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele podle článku 8 odst. 1, 2 a 5 a článku 36 odst. 1 Listiny. V odůvodnění Ústavní soud uvedl, že napadená rozhodnutí nebyla v požadovaném rozsahu řádně, přesvědčivě a logicky odůvodněna, a to zejména z hlediska konkrétních skutečností zakládajících důvodnou obavu, že stěžovatel bude jednat způsobem podle § 67 písm. c) trestního řádu. Po vydání citovaného nálezu Ústavního soudu byl stěžovatel na základě své žádosti usnesením okresního soudu propuštěn z vazby na svobodu.

V době před vydáním citovaného nálezu ovšem rozhodovaly obecné soudy opětovně o ponechání stěžovatele ve vazbě. O žádosti stěžovatele usnesením rozhodl okresní soud tak, že žádost zamítl a ponechal stěžovatele ve vazbě. O stížnosti proti tomuto rozhodnutí rozhodl krajský soud napadeným usnesením tak, že ji též zamítl.

Třetí senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Lucie Dolanská Bányaiová) rozhodoval o ústavní stížnosti napadající právě tato usnesení a ústavní stížnosti vyhověl a napadená usnesení zrušil. Soudy porušily ústavně zaručená práva stěžovatele na osobní svobodu a spravedlivý proces.