Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) zamítlo návrh skupiny 58 poslanců na zrušení některých ustanovení zákona o elektronických komunikacích, trestního řádu, zákona o Policii České republiky a vyhlášky o uchovávání, předávání a likvidaci provozních a lokalizačních údajů.

Návrh napadá některá ustanovení právní úpravy preventivního uchovávání provozních a lokalizačních údajů o elektronické komunikaci u poskytovatelů telekomunikačních služeb („data retention“) a možnosti jejich následného poskytnutí orgánům činným v trestním řízení, Policii České republiky pro účely zahájeného pátrání po konkrétní hledané nebo pohřešované osobě, zjištění totožnosti osoby neznámé totožnosti nebo totožnosti nalezené mrtvoly, či předcházení nebo odhalování konkrétních hrozeb v oblasti terorismu, Bezpečnostní informační službě, Vojenskému zpravodajství a České národní bance pro účely dohledu nad kapitálovým trhem. Napadená právní úprava sleduje různé cíle, jako je bezpečnost a obrana státu, ochrana osob i majetku před trestnou činností, pátrání po osobách hledaných, pohřešovaných či ztracených a dohled nad kapitálovým trhem. Na základě napadené úpravy operátoři uchovávají po dobu šesti měsíců zpětně informace o každém telefonickém spojení, textové zprávě, internetovém připojení či emailové korespondenci, tj. podrobná data o veškeré komunikaci, lokalizaci účastníků komunikace a poskytnutých internetových službách.

Ústavní soud připomíná, že napadená ustanovení zákona o elektronických komunikacích (§ 97 odst. 3 a 4) a trestního řádu (§ 88a) byla přijata zákonem č. 273/2012 Sb. s účinností od 1. 10. 2012 v reakci na nález sp. zn. Pl. ÚS 24/10. V něm Ústavní soud uzavřel, že plošný, preventivní sběr a uchovávání údajů je zásah do práva na soukromí a na informační sebeurčení natolik intenzivní, že je třeba na splnění požadavků přípustnosti zásahu klást co nejpřísnější měřítka. Dřívější úprava zákona o elektronických komunikacích v tomto ohledu podle Ústavního soudu neobstála. Zákonodárce zareagoval na výtky Ústavního soudu tak, že zkrátil dobu uchovávání provozních a lokalizačních údajů na šest měsíců, explicitně vyjmenoval subjekty oprávněné k vyžádání uchovaných údajů včetně účelů, k jakým mohou oprávněné subjekty údaje žádat, doplnil zákonnou definici provozních a lokalizačních údajů a v podrobnostech odkázal na prováděcí předpis (napadená vyhláška).

Navrhovatelé zejména namítají, že napadená právní úprava je neproporcionální ve vztahu k ústavně zaručenému právu na soukromí. Domnívají se, že protiústavní je již samotné sledování, shromažďování a uchovávání provozních a lokalizačních údajů, jelikož je plošné a nevýběrové.