V řízení před obecnými soudy se stěžovatelka neúspěšně domáhala žalobou určení vlastnického práva k nemovitosti podanou na základě zákona č. 172/1991 Sb. Soud prvního stupně, odvolací soud, jakož i dovolací soud shodně dospěly k závěru, že žaloba byla obcí podána opožděně.  Ustanovení § 8 odst. 1 citovaného zákona stanoví, že pokud vlastnické právo, které na obec ze státu přešlo podle tohoto zákona, není dosud zapsáno v katastru nemovitostí, je obec povinna nejpozději do 31. března 2013 uplatnit návrh vůči katastrálnímu úřadu, nebo podat žalobu na určení vlastnického práva u soudu; nesplní-li obec tuto povinnost, považuje se den 1. dubna 2013 za den přechodu vlastnického práva na stát. V právě projednávané věci žaloba sice byla podána k poštovní přepravě 29. 3. 2013, ale soudu napadla až 2. 4. 2013. Podle obecných soudů se jedná o lhůtu hmotněprávní, jejíž konec je pevně stanoven právním předpisem, a tudíž nehraje roli, zda její konec připadl na neděli či státní svátek, jako tomu bylo v tomto případě – konec lhůty se neposouvá na nejbližší pracovní den. Stěžovatelka je oproti tomu názoru, že lhůta pro podání byla zachována a tvrdí, že napadené rozhodnutí dovolacího soudu porušilo její základní právo na spravedlivý proces a právo na ochranu majetku. Dále navrhuje zrušení předmětného ustanovení zákona, neboť je podle ní v rozporu s ústavním pořádkem tím, že bez náhrady odnímá obcím vlastnické právo ke specifickému majetku.

K projednání a rozhodnutí ústavní stížnosti byl původně příslušný II. senát, který navrhl, aby věc atrahovalo plénum Ústavního soudu s ohledem na závažnost věci a také proto, že stejná právní otázka je činěna spornou i v dalších dosud nerozhodnutých stížnostech (stížnost města Volary a obcí Dolní Dvořiště, Rožmitál na Šumavě a Černá v Pošumaví).