Krajský soud v Plzni (navrhovatel) předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení předmětných ustanovení v souvislosti s jím projednávanou věcí, ve které žalobkyně – obchodní společnost – neúspěšně žádala u finančních úřadů o ponížení zálohy na odvod z loterií a jiných podobných her za I. čtvrtletí roku 2012 o tzv. pevnou část odvodu, protože ji považovala za neústavní. S tím se ztotožnil i navrhovatel, který dospěl k závěru, že napadená ustanovení jsou v rozporu s čl. 1 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod (ústavní princip rovnosti v právech a svoboda podnikání). K porušení principu rovnosti mělo docházet tak, že pro část poplatníků odvodu z loterií, a sice provozovatelů výherních hracích automatů a jiných technických zařízení, určoval zákon odlišně stanovený dílčí základ odvodu. Podle § 41b odst. 2 loterijního zákona se pro uvedenou skupinu provozovatelů skládal dílčí základ odvodu z poměrné a pevné části. Tuto pevnou část odváděli dle zákona právě jen provozovatelé výherních hracích automatů a jiných technických zařízení. Pro zavedení pevné části dílčího základu odvodu pouze pro část provozovatelů přitom neexistuje dle názoru navrhovatele žádný legitimní a racionální důvod. Porušení čl. 26 Listiny se navrhovatel dovolával bez jakékoliv další argumentace.

Vzhledem k tomu, že v mezidobí došlo ke zrušení loterijního zákona zákonem č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, pokračoval Ústavní soud v řízení o podaném návrhu jako o návrhu na vyslovení neústavnosti napadených ustanovení loterijního zákona.