S koncem minulého školního roku skončila první etapa projektu VZDĚLÁNÍ21, který testoval zavedení ICT technologií do každodenní výuky v českých základních školách. Projekt hodnotí všichni zúčastnění jako úspěšný. Ředitelé škol oceňují nárůst prestiže a zájmu o školu u veřejnosti, žáci jsou nadšení z toho, že se počítače staly „legální“ součástí výuky, a bonusem pro pedagogy je bezplatná rekvalifikace v rámci tohoto projektu. Současně se však ukázalo, že právě přechod na nové výukové metody je zásadním a přitom nejslabším článkem digitalizace výuky. Vyplývá to ze závěrečné zprávy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, odborného garanta projektu VZDĚLÁNÍ21.
Potenciál, který výpočetní technika do vzdělávání dětí přináší, tak zůstává z velké části nevyužit. „Jako nejproblematičtější se ukázalo využití ICT technologií v oblasti skupinové a individuální práce, domácí přípravy a mezipředmětových vztahů, ve kterých učitelé neumějí počítače smysluplně využívat,“ říká Pavel Kubů, manažer pro vzdělávání společnosti Intel, jednoho z partnerů projektu VZDĚLÁNÍ21. Přitom využití počítačů k názorné prezentaci souvislostí mezi jednotlivými předměty se přímo nabízí – jediným kliknutím například pedagog žákům prokáže místopis výskytu jednotlivých zvířat a propojí tak přírodopis se zeměpisem. Obdobně lze výuku díky ICT technologiím v rámci jedné třídy pohodlně přizpůsobit nadanějším i slabším žákům.
Přechod výuky na počítače musí iniciovat sami učitelé
Partneři projektu i Pedagogická fakulta UK shodně konstatují, že právě učitelé jsou klíčem k úspěšnému přechodu školy z učebnic na počítače. „Pokud má škola úspěšně přejít na digitální výuku, je žádoucí, aby tento krok iniciovali sami učitelé, jen pak to může dobře fungovat,“ říká Pavel Kubů. Přitom nemusí na počítače hned přejít celý učitelský sbor, ale stačí jeden nebo dva pro ICT zapálení učitelé v rámci jedné školy.
Přístup učitele je totiž pro kvalitu digitální hodiny naprosto určující. Pokud pedagog „jen“ plní nařízení shora, v podstatě pouze vymění učebnici za počítač a ve svých hodinách žákům nic nového nepřinese. To je také důvod, proč se u pilotních škol za čtyři roky neprokázaly žádné výraznější rozdíly ve studijních výsledcích žáků digitálních a nedigitálních tříd. „Je bez diskuse, že na pedagogy klade přechod na digitální výuku největší nároky. Počáteční vyšší pracovní nasazení se jim však vrátí v podobě efektivnější výuky a motivovaných žáků. Navíc čas, který učitelům zabere příprava na hodinu, jim technika může ušetřit například při automatických opravách testů,“ konstatuje Pavel Kubů.
Počítače samy výuku neposunou, školy potřebují plán a jednotnou metodiku
Počítač je dnes běžnou součástí života 60 procent českých dětí. Lze předpokládat, že za pět let bude digitální výuka ve školách naprostou samozřejmostí a žákovská zařízení se stanou běžnou součástí školní výbavy žáků, jako je dnes třeba penál či kalkulačka. Už dnes jsou ředitelé pod velkým tlakem ze strany žáků a jejich rodičů, kteří chtějí, aby děti s počítačem pracovaly hned na základní škole.
„Počítače samy o sobě však výuku nikam neposunou, musí jít o promyšlený a systémový přístup celé školy, který bude mít celospolečenskou podporu – je třeba, aby rodiče finančně přispěli na žákovská zařízení, zřizovatel školy zajistil kvalitní pokrytí školy wi-fi sítí a ministerstvo školství rozšířilo prostředky pro školy o rozpočet na zajištění kvalitních ICT služeb a správy digitální infrastruktury,“ vysvětluje Pavel Kubů. Kromě připravených učitelů je totiž velmi důležité fungující a spolehlivé technické zázemí a kvalitní digitální učební materiály. Škola musí mít předem jasnou vizi a koncepci realizace přechodu na digitální výuku. V jedné z pilotních digitálních škol mají například žáci zákaz o přestávkách používat počítače – už pro děti nejsou hračkou, nýbrž pracovním nástrojem.
Trend digitalizace výuky je přitom patrný celosvětově. „U nás zatím chybí jednotná metodika zapojení ICT technologií do školní výuky i metodika výuky samotné. Domníváme se, že nastal vhodný čas, aby se do digitalizace výuky zapojilo také ministerstvo školství například s návrhem jednotné koncepce, které by se mohly školy držet,“ uzavírá Pavel Kubů. Partneři projektu VZDĚLÁNÍ21 budou metody výuky a příklady dobré praxe v pilotních školách nadále sledovat.
O projektu VZDĚLÁNÍ21
Hlavním smyslem projektu VZDĚLÁNÍ21 bylo vyzkoušet zavedení moderních informačních technologií do každodenní výuky žáků druhého stupně základních škol a současně ověřit přínos digitalizace výuky pro žáky, učitele i samotné školy.
Interaktivní hodina probíhá optimálně tak, že děti střídají samostatnou práci s prací v menších skupinách a v celé třídě. Učitel ze svého počítače může sledovat kterékoli žákovské zařízení nebo práci vybraného žáka zobrazit na interaktivní tabuli.
Během čtyř let trvání projektu (2009 až 2013) se do něj zapojilo celkem šest základních škol z celé republiky, které se přihlásily a úspěšně prošly výběrovým řízením. Konkrétně jde o ZŠ L. Kuby České Budějovice, ZŠ Praha-Kunratice, ZŠ T. G. Masaryka Česká Kamenice, ZŠ Mládeže 3 Znojmo, ZŠ Leandra Čecha Nové Město na Moravě a 10. ZŠ Plzeň. Celkem 80 učitelů a téměř 500 žáků.
Projekt podpořilo pět partnerských firem: Nakladatelství Fraus, AV MEDIA, Hewlett-Packard, Intel a Microsoft. Partneři vybavili pilotní školy technikou a know-how formou školení a konzultací zdarma.
Odborným garantem VZDĚLÁNÍ21 je Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy Praha, která sledovala projekt v jeho první, čtyřleté etapě a podílela se také na vyhodnocení výsledků.
Psali jsme:
autor: Tisková zpráva
