S koncem minulého školního roku skončila první etapa projektu VZDĚLÁNÍ21, který testoval zavedení ICT technologií do každodenní výuky v českých základních školách. Projekt hodnotí všichni zúčastnění jako úspěšný. Ředitelé škol oceňují nárůst prestiže a zájmu o školu u veřejnosti, žáci jsou nadšení z toho, že se počítače staly „legální“ součástí výuky, a bonusem pro pedagogy je bezplatná rekvalifikace v rámci tohoto projektu. Současně se však ukázalo, že právě přechod na nové výukové metody je zásadním a přitom nejslabším článkem digitalizace výuky. Vyplývá to ze závěrečné zprávy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, odborného garanta projektu VZDĚLÁNÍ21.

Potenciál, který výpočetní technika do vzdělávání dětí přináší, tak zůstává z velké části nevyužit. „Jako nejproblematičtější se ukázalo využití ICT technologií v oblasti skupinové a individuální práce, domácí přípravy a mezipředmětových vztahů, ve kterých učitelé neumějí počítače smysluplně využívat,“ říká Pavel Kubů, manažer pro vzdělávání společnosti Intel, jednoho z partnerů projektu VZDĚLÁNÍ21. Přitom využití počítačů k názorné prezentaci souvislostí mezi jednotlivými předměty se přímo nabízí – jediným kliknutím například pedagog žákům prokáže místopis výskytu jednotlivých zvířat a propojí tak přírodopis se zeměpisem. Obdobně lze výuku díky ICT technologiím v rámci jedné třídy pohodlně přizpůsobit nadanějším i slabším žákům.

Přechod výuky na počítače musí iniciovat sami učitelé

Partneři projektu i Pedagogická fakulta UK shodně konstatují, že právě učitelé jsou klíčem k úspěšnému přechodu školy z učebnic na počítače. „Pokud má škola úspěšně přejít na digitální výuku, je žádoucí, aby tento krok iniciovali sami učitelé, jen pak to může dobře fungovat,“ říká Pavel Kubů. Přitom nemusí na počítače hned přejít celý učitelský sbor, ale stačí jeden nebo dva pro ICT zapálení učitelé v rámci jedné školy.

Přístup učitele je totiž pro kvalitu digitální hodiny naprosto určující. Pokud pedagog „jen“ plní nařízení shora, v podstatě pouze vymění učebnici za počítač a ve svých hodinách žákům nic nového nepřinese. To je také důvod, proč se u pilotních škol za čtyři roky neprokázaly žádné výraznější rozdíly ve studijních výsledcích žáků digitálních a nedigitálních tříd. „Je bez diskuse, že na pedagogy klade přechod na digitální výuku největší nároky. Počáteční vyšší pracovní nasazení se jim však vrátí v podobě efektivnější výuky a motivovaných žáků. Navíc čas, který učitelům zabere příprava na hodinu, jim technika může ušetřit například při automatických opravách testů,“ konstatuje Pavel Kubů.