Tentokráte, v poslední pracovní den roku, si také nevyberu konkrétní událost nebo výrok, ale zkusím se ohlédnout na celý rok 2022. Není to rešeršně podložený text, který by vycházel z pečlivého zkoumání událostí uplynulých 12 měsíců, je to ad hoc text, který je založen na mém přesvědčení, že to, co člověk zapomene, stejně nemohlo být důležité. Tak aspoň pár poznámek:

-      prožili jsme první postcovidový rok. Právě teď probíhající respirační onemocnění už jsou přijímána v podstatě normálně. Vlády na celém světě tím ztratily dvě obrovské „výhody“ – nemohou nám tak snadno diktovat, zakazovat, přikazovat a nemohou svou nečinnost svádět na covid. Ztrátu této jejich výhody by svobodně uvažující lidé na celém světě měli využít. A přestat mlčet a bez protestů přijímat vše, co se na ně shůry valí;

-      prožili jsme rok tragické, ničivé, obrovské počty lidských obětí přinášející války na Ukrajině. Kritizovat i tuto válku je samozřejmostí. Každá válka je hrozná, ale nejvíce silácky a s hraným rozhořčením tuto válku kritizují ti, kteří nevnímali nebo vnímat nechtěli to, co se na Ukrajině dělo od konce komunismu a zejména to, co se tam dělo po roce 2014. Na rozhořčení těchto lidí si musíme dát pozor;