Zatímco ombudsman pouze vyslovuje svůj právní názor, soudy autoritativně a závazně rozhodují, zda došlo k diskriminaci konkrétního člověka, a rozhodují o jeho nárocích. Pro činnost ombudsmana je proto znalost judikatury v této oblasti zásadní. Pokud má ombudsman obětem diskriminace metodicky pomáhat, musí vědět, zda jeho právní názor a hodnocení situace u soudu obstojí. Musí vědět, jestli už se soudy podobnou situací zabývaly a jak ji hodnotily. Ombudsman proto provedl výzkum, při němž zjišťoval, v kolika diskriminačních sporech soudy rozhodovaly v letech 2015–2019, čeho se žaloby s námitkou nerovného zacházení týkaly a jak v nich soudy rozhodly. Výzkum rovněž sledoval, jak uspěly antidiskriminační žaloby, v nichž se žalující opírali o právní názor veřejného ochránce práv a jeho metodickou pomoc.

Výzkum podle ombudsmana podává ucelený obraz rozhodování soudů o otázkách diskriminace. Jeho výsledky by měly vést k širší diskuzi se zapojením zástupců advokacie a akademického sektoru, k hlubší reflexi otázek antidiskriminačního práva a k hlubšímu porozumění. „Antidiskriminační právo je v České republice stále nové a soudy zatím jen pomalu vymezují hranice toho, co diskriminací je a co není. Obrátí-li se na mne někdo s námitkou diskriminace, musím vědět, jestli už soudy podobný případ řešily a s jakým výsledkem. Podle toho mohu posoudit, jestli je namístě doporučovat obrátit se na soud s antidiskriminační žalobou, a jaké by byly vyhlídky na úspěch. Uvědomuji si ale, že pravomocných rozhodnutí je zatím málo a judikatura není ustálená, takže se stále pohybujeme v rovině právních názorů, které mohou, ale nemusí u soudu obstát. Přesto bych byl rád, kdyby dosavadní poznatky z praxe rozhodování soudů využila například i akademická sféra k upřesňování teoretického pohledu na antidiskriminační právo,“ vysvětluje ombudsman Stanislav Křeček skutečnost, že definice diskriminace není bezbřehá a jsou to právě soudy, kdo určuje její mantinely.

Podle zjištění výzkumu vydaly soudy v letech 2015–2019 celkem 204 rozhodnutí v řízeních o 90 žalobách s námitkou diskriminace. 104 rozhodnutí vydaly okresní soudy, 56 krajské soudy o odvolání, 25 rozhodnutí vydal Nejvyšší soud o dovoláních a 19 rozhodnutí vydal Ústavní soud. Nejčastěji se lidé u soudu bránili proti diskriminaci v zaměstnání. Nejčastěji namítaným důvodem diskriminace bylo zdravotní postižení.

Polovina žalobců byla u soudu neúspěšná.

Nejčastěji lidé u soudu napadají nerovnost v práci a zaměstnání

Nejvíc žalob bylo podáno v oblasti práce a zaměstnání, soudy jich projednávaly 59 (tj. 60 % všech antidiskriminačních žalob), z nichž v 16 případech (27 %) byla namítána diskriminace z důvodu věku, v 15 případech (25 %) z důvodu pohlaví.