Jednotlivé výstavní panely dokumentují politické a právní podmínky ke zřízení Státní bezpečnosti (StB), její organizaci a činnost ve vyšetřovacích věznicích, zřízených v Praze, Valdicích, Brně, Znojmě a Uherském Hradišti v letech 1946 – 1956. Právě v těchto vybraných věznicích StB a věznici vojenského obranného zpravodajství v Praze docházelo k používání krutého násilí při provádění výslechů podle návodu sovětských bezpečnostních poradců. Na základě vynucených přiznání byla vykonstruována obvinění a posléze obžaloby, o kterých rozhodoval Státní soud. Mnohé vyšetřované osoby se rozsudku nedočkaly z důvodu náhlého úmrtí za nevyjasněných okolností nebo sebevraždy. Odsouzení vykonávali dlouholeté tresty odnětí svobody v pracovních táborech, kde často v průběhu trestu umírali na různá onemocnění a pracovní úrazy nebo končili svůj život na popravišti. Jejich těla nebyla zpravidla vydána rodině k pohřbení, ale ukládána do neoznačených hrobů na utajovaných místech nebo zpopelněna bez vydání urny. Tímto způsobem byly zmařeny životy odpůrců vznikajícího komunistického totalitního režimu, který později z politických důvodů učinil pokus o revizi politických procesů. Výsledky šetření stranických komisí však ve většině případů obhajovaly vynesené rozsudky a inspekce ministra vnitra postihla za používání nezákonných metod jen vyšetřovatele StB v nejzávažnějších případech. Teprve po roce 1989 bylo možno řádně dokumentovat všechny případy nezákonného zacházení s vyšetřovanými osobami včetně podmínek ve věznicích StB a zahájit trestní stíhání viníků.